Další fotografie z mých cest a toulek jsou tady a zde.
Před třemi dny jsem byl v Jeseníkách navečer na běžkách. Počasí pro dobrodruhy. Těžký příkrov mlhy, z oblohy padalo něco mezi krupičkovým ledem a kapkami vody, pro mlhu bylo vidět na dva kroky a zachránily mě pouze tyčky zaražené v pravidelných intervalech  a svistot běžek parťačky, která v tomto terénu byla před nedávnem. Přiznám se - ztratil jsem orientaci.

   Tak jsem dnes znovu vyrazil už za pěkného počasí do hor, u potůčku mě vítal devětsil deroucí se na svět a na listu leželo cosi. V první chvíli jsem myslel, že je to kulička, kterou střílely děti ze šuspraku (má oblíbená zábava, když jsem byl mladší). Ale ne - ta barevná kulička byla přichycena úponkem na listu, nikdy jsem nic takového u nás neviděl. Vetřelec :-) ?

Jeseníky, 19.3.2016 :-) Bob

   Další fotografie “jen tak” jsou zde.
K nevíře. Tak už deset let píši tento blog. Občas mě napadnou moudra, občas se cítím prázdný jako vymačkaný citron. Ale je důležitá jedna věc: zatím mě baví pořád kutat v přírodě, cestovat a fotografovat.
Původní záměr byl skromný: sem tam dát na internet nějaké fotky, které jsem nafotil. Postupně se záměr rozšířil o systematické mapování přírody, cestování a náhradu za deník (dlouho jsem si psal zápisky z cest do tlusté knihy průpiskou, maloval jsem obrázky, lepil fotky a to vše od roku 1970).
Vystřídal jsem nejrůznější druhy fotoaparátů na kinofilm, 6×6, pak přišla éra digitálů a já začal s Olympusem UZ 720, pak se přidaly Canony, Panasoniky a teď nejraději cestuji na dalekých poutích s Panasonicem FZ1000. Určitě je to způsobeno postupným opotřebením a nechutí se tahat s mnoha kily fotografické zátěže.
Ale, milý čtenáři či čtenářko, pořád mě to hodně baví. Cestování, fotografování i poznávání neznáma jak cestovatelského, tak biologického. A že je to nikdy nekončící dobrodružství.
Uprostřed všeho pachtění jsem nezapomněl na jednu věc, která mi udělala velkou radost i trápení. Vše jsem naučil nejmladšího syna a ten se teď toulá po zeměkouli a je z něj profesionální fotograf a dobrodruh každým coulem. Jen nějak není na makro, ach jo :-).
K fotkám: ta horní je z letošního roku, spodní je stará přes 20 let, hledím na ní do slunce a přemýšlím nad alotriemi.

Jeseník, 26.11.2015 :-) Bob

Pomni, člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš.

Někde na zeměkouli či jinde, :-) Bob

   Další fotografie a úvahy “Jen tak” jsou zde.
Den se pomalu překlápěl v noc, já seděl na kraji lesa, cpal se ostružinami a dalekohledem pozoroval protější stráň.

Jeseník, 2.10.2015 :-) Bob

   Na fotografii (už zde byla uveřejněná) je můj nejmladší syn. Stal se z něho fotograf par excellence, ale pro mě zmizel. Nehlásí se už několik let. Tak mu posílám příběh, který zná. Je z mého života.

   Matné záblesky souhvězdí Jižního kříže ozařovaly galeonu prodírající se mohutnými vlnami. V podpalubí napínali svaly otroci připoutaní k veslům a rytmus veslování jim udával monotónní zvuk bubnu z přídě. Nikdo netušil, kam plují, jen dohady se šířily ve stísněném  prostoru, který veslařům sloužil jako noclehárna a jídelna.
   V tom se ozvalo nepravidelné klepání. Vycházelo z ostění podpalubního prostoru, skoro nikdo si jej nevšiml. Jen jeden z veslařů zbystřil pozornost.
   Ťuk, ťuk.
   Zvuk splýval s nárazy vln o příď galeony.
   ”Bobe?”
   ”Co se děje”, optal se veslař, kterého se slova týkala. Na chvíli vypadl z rytmu veslování, okamžitě se zpět chopil držadla vesla.
   ”Bobe, víš, kam plujete?”
   ”Nevím. Kdo se mě ptá?”
   ”To jsem já, červotoč v ostění” , ozval se znovu hlas.
    Muž připoutaný řetězy ke kruhu vyčnívajícím nad veslem si povzdechl. Kdo jej to zase ruší. A v tom si všiml malé hlavy vyčuhující z lišty nad svojí hlavou. Hlava s kusadly, mohla snad připomínat zjevení z bible svatého Jana.
    ”Tak já ti povím, kam máte namířeno. Na Francouzskou Guyanu, přímo na Ďábelský ostrov. Vězení pro dlužníky, džungle a komáři. Z uprchlíků si dozorci dělají terč na střílení.”
    “Aha”, řekl Bob.
    Krátce se zamyslel a usmál se.
    ” Podívám se jinam”. 
     Zablesklo se a jeho místo u vesla zůstalo prázdné. Jen ozónová vůně prozrazovala, kde přešel do jiné reality.   

Cestou na Ďábelský ostrov u Francouzské Guyany kdysi před lety, :-) Bob

                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                      ka