Další fotografie “jen tak” jsou zde.
K nevíře. Tak už deset let píši tento blog. Občas mě napadnou moudra, občas se cítím prázdný jako vymačkaný citron. Ale je důležitá jedna věc: zatím mě baví pořád kutat v přírodě, cestovat a fotografovat.
Původní záměr byl skromný: sem tam dát na internet nějaké fotky, které jsem nafotil. Postupně se záměr rozšířil o systematické mapování přírody, cestování a náhradu za deník (dlouho jsem si psal zápisky z cest do tlusté knihy průpiskou, maloval jsem obrázky, lepil fotky a to vše od roku 1970).
Vystřídal jsem nejrůznější druhy fotoaparátů na kinofilm, 6×6, pak přišla éra digitálů a já začal s Olympusem UZ 720, pak se přidaly Canony, Panasoniky a teď nejraději cestuji na dalekých poutích s Panasonicem FZ1000. Určitě je to způsobeno postupným opotřebením a nechutí se tahat s mnoha kily fotografické zátěže.
Ale, milý čtenáři či čtenářko, pořád mě to hodně baví. Cestování, fotografování i poznávání neznáma jak cestovatelského, tak biologického. A že je to nikdy nekončící dobrodružství.
Uprostřed všeho pachtění jsem nezapomněl na jednu věc, která mi udělala velkou radost i trápení. Vše jsem naučil nejmladšího syna a ten se teď toulá po zeměkouli a je z něj profesionální fotograf a dobrodruh každým coulem. Jen nějak není na makro, ach jo :-).
K fotkám: ta horní je z letošního roku, spodní je stará přes 20 let, hledím na ní do slunce a přemýšlím nad alotriemi.

Jeseník, 26.11.2015 :-) Bob