Teplomilná, víceletá nízka bylina, která vytváří větší porosty. Můžeme ji najít především na stráních, mezích a okrajích lesů. V našich oblastech je to běžný druh, často může dojít k záměně s podobnými mochnami.

Krčmáň u Olomouce, 5.4.2008 :-) Bob

   Přeslička rolní je víceletá bylina, kterou můžeme nalézt již od časného jara na polích, pastvinách, okrajích lesů i jinde. Vyžaduje víceméně vlhké stanoviště. Lodyha, kterou vidíte na fotografii, vyrůstá časně zjara a je ukončena klasem s výtrusnicemi. Po dozrání a rozprášení výtrusů jarní lodyha odumírá a na její místo nastupuje typicky přeslenitá, zelená letní část rostliny, která se využívá v lékařství a lidovém léčitelství.
   Na spodní fotografii je vidět klas se sporangiofory. Jsou to štítkovité polygonální útvary nasedající ve větším množství kolmo na klas, na jejich spodní straně jsou výtrusnice. Výtrusy se udržují pohromadě pomocí spletených vláken (hapter). Po dozrání výtrusnic se haptery hygroskopicky zkroutí, zkrátí a vymrští výtrusy pryč. A to je konec jarního cyklu rostliny.

   Přeslička rolní má velké využití v lidovém lékařství. Užívá se ve formě čajů, tinktur, obkladů i ke kloktání. Působí silně diureticky (čili močopudlivě), zastavuje krvácení, snad oddaluje aterosklerozu. Používá se až letní lodyha. 
    Velkému biologovi Linnému zřejmě tvar přesličky připomínal koňský ocas. V překladu “equus” je kůň a “seta” značí chvost.

Písečná u Jeseníku, 14.4.2008 :-) Bob 

   Jsem na cestách, milí čtenáři, a kromě vzdělávání podnikám dobrodružné toulky a sbírám fotografický materiál. Všem vám posílám deštivý pozdrav se zmoklým plicníkem lékařským.

19.4.2008  :-) Bob

   Patří mezi naše přísně chráněné druhy. Kvete velmi brzy na jaře, můžeme jej nalézt už v březnu na slunečných kamenitých a travnatých stráních, často na vápencovém podkladě. Kvetoucí rostlina je jen několik centimetrů nízká s květem o délce do 4 cm. Po odkvětu se stonek prodlouží až do 40 cm a je zakončen souplodím nažek.
Celý článek »

     Patří mezi keře, dosahuje  výšky 30-150 cm. Kvete od února do dubna, během teplých zim můžeme najít květy i dříve. Jsou uspořádané po stranách zdřevnatělých větviček v počtu dvou až čtyř,  listy se objevují až ve fázi rozkvetlých květů. Od června jsou na keřích červené, jedovaté bobule velikosti hrachu. Vyskytuje se roztroušeně na území naší i Slovenské republiky, především na okrajích cest a minerálně bohatých půdách. Často se pěstuje jako okrasný keř. 
   Toxikologie: jedovaté jsou všechny části rostliny, ale především bobule. Obsahují mimo jiné glykosid dafnin a terpenoidní sloučeninu mezerein. Po kontaktu dochází lokálně k zčervenání kůže s tvorbou puchýřů, po požití se vytváří otoky sliznic, následuje nevolnost, zvracení, bolesti žaludku, průjem a křeče.  Závažným projevem je selhání ledvin .
   V první pomoci je dobré podat živočišné uhlí, zamezit dalšímu kontaktu s rostlinou a vyhledat odbornou pomoc.
   Zajímavosti: rostlina je indikátorem  bukových porostů a to i tam, kde jsou již nahrazeny jinými monokulturami. Dříve se používala v léčbě tuberkulozy, kůra sloužila jako součást léků proti bolestem, zánětům.  V časopisu Science v  únoru 1975 jsou uvedeny možné protinádorové účinky mezereinu.

Jablunkov, 14.3.2008 :-) Bob