Jedná se o vícekvětou trvalku kvetoucí od července do září. Je vysoká kolem 50 cm, roste na horských loukách lesích i kolem řek. Patří mezi chráněné rostliny. Na internetu jsem našel diplomovou práci  Adély Šmejkalové s názvem “Geografický průzkum areálu rozšíření hořce tolitovitého v SZ části Beskyd”. Netýká se pouze zmíněného hořce, ale celé přírody této oblasti. Všem čtenářům se zájmem o přírodu ji doporučuji přečíst, samozřejmě s velkým hrníčkem silné kávy.

Kdysi a kdesi v Česku                                                                          :-) Bob

Roste ve vlhkých lesích, porosty vytváří místy souvislé koberce.  Při promnutí voní po česneku, dá se používat jako přísada při vaření.

Lokalita: lužní lesy na Hané i jinde                                                                  :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o flóře jsou zde.
Všeobecně se vyskytující jarní květina z čeledi brutnákovitých.  Vyskytuje se c celé Evropě, kvete od dubna do června, ve vyšších polohách i později. Můžeme ji najít prakticky všude, nejčastěji v nížinách v listnatých lesích s dobrou vlhkostí, místy bývá hojná v křovinách. Její výška je do 80 cm.
Po rozemletí listů nebo stonku voní výrazně po česneku.
V léčitelství se její žvýkání  užívá při paradentose, dále se přidává do čajů, zeleninových salátů.

Bílá Voda u Javorníku, 25.4.2017 :-) Bob

   Další fotografie flory a odkazy na články jsou zde.
Tato všeobecně v Evropě rozšířená květina patří do čeledi šťavelovitých (Oxalidaceae). Kvete na jaře ve vlhčích, stinných listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. Lístky mají srdčitý tvar.
Její charakteristikou je kyselá chuť, s oblibou ji proto degustují děti pro svůj obsah kyseliny šťavelové (oxalové). Vyskytuje se i v jahodách, šťovíku, rebarboře i jinde. Je možno ji využít v lidovém léčitelství při poruchách zažívání (příklad odvaru: vezmeme plnou lžíci čerstvých, ne sušených, listů šťavele, zalejeme půl litrem vařící vody a po vyluhování je odvar připravený k pití).
Další možnosti využití solí kyseliny šťavelové: například šťavelan železitý se používal ve fotografických postupech 19. století,  jakými jsou kyanotypie nebo kallitypie, ovšem výklad zdaleka přesahuje zaměření tohoto blogu.

Bílá Voda u Javorníku, duben 2017 :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o flóře jsou zde.
Tato zajímavá liána patří do čeledi aralkovitých, vyskytuje se na celém našem území, i když se stoupající nadmořskou výškou jí ubývá. Může dosáhnout výše až 20 metrů, přičemž hlavní kořen je na podkladě přichycen takzvanými příčepivými kořínky.
Kvete koncem července až do listopadu, plodem jsou tmavé, pro člověka jedovaté bobule. V souvislosti s květem je zajímavá změna tvaru listů (heterofylie). Nekvetoucí liána je má srdcovitého, trojlaločnatého až pětilaločnatého tvaru, kdežto za kvetení přechází do vejcovitého i kopinatého vzezření .
Tento zajímavý pozůstatek třetihorní flóry se může dožít 500 let, některé prameny uvádějí dokonce tisíciletí.
V lidovém léčitelství se používá při chronických zánětech, dříve se údajně dobře osvědčil u terapie černého kašle.

Bílá Voda u Javorníku, 4.4.2017 :-) Bob