Další fotografie flory a odkazy na články jsou zde.
Tato všeobecně v Evropě rozšířená květina patří do čeledi šťavelovitých (Oxalidaceae). Kvete na jaře ve vlhčích, stinných listnatých, smíšených i jehličnatých lesích. Lístky mají srdčitý tvar.
Její charakteristikou je kyselá chuť, s oblibou ji proto degustují děti pro svůj obsah kyseliny šťavelové (oxalové). Vyskytuje se i v jahodách, šťovíku, rebarboře i jinde. Je možno ji využít v lidovém léčitelství při poruchách zažívání (příklad odvaru: vezmeme plnou lžíci čerstvých, ne sušených, listů šťavele, zalejeme půl litrem vařící vody a po vyluhování je odvar připravený k pití).
Další možnosti využití solí kyseliny šťavelové: například šťavelan železitý se používal ve fotografických postupech 19. století,  jakými jsou kyanotypie nebo kallitypie, ovšem výklad zdaleka přesahuje zaměření tohoto blogu.

Bílá Voda u Javorníku, duben 2017 :-) Bob

   Další fotografie a odkazy na články o flóře jsou zde.
Tato zajímavá liána patří do čeledi aralkovitých, vyskytuje se na celém našem území, i když se stoupající nadmořskou výškou jí ubývá. Může dosáhnout výše až 20 metrů, přičemž hlavní kořen je na podkladě přichycen takzvanými příčepivými kořínky.
Kvete koncem července až do listopadu, plodem jsou tmavé, pro člověka jedovaté bobule. V souvislosti s květem je zajímavá změna tvaru listů (heterofylie). Nekvetoucí liána je má srdcovitého, trojlaločnatého až pětilaločnatého tvaru, kdežto za kvetení přechází do vejcovitého i kopinatého vzezření .
Tento zajímavý pozůstatek třetihorní flóry se může dožít 500 let, některé prameny uvádějí dokonce tisíciletí.
V lidovém léčitelství se používá při chronických zánětech, dříve se údajně dobře osvědčil u terapie černého kašle.

Bílá Voda u Javorníku, 4.4.2017 :-) Bob

   Další pamětihodnosti a nejvyšší kopce Čech, Moravy a Slezska jsou tady, zde a další odkaz.
Tak velikonoce v roce 2017 jsem se rozhodl strávit na cestách. Chtěl jsem se podívat do cípu Bouzovské vrchoviny u Prostějova, kde se nachází Velký Kosíř a přilehlé vísky se svými muzei a zámky.
Velký Kosíř je nejvyšší hora v této oblasti, někdy se jí říká i hanácký Mont Blanc. Vede na něj pohodlná cesta z Čech po Kosířem, kterou jsem taky vyrazil a těšil se na zhotovení fotografií z rozhledny s pohledem na Hanou. Ale ouha. Od letošního roku je zavřená zřejmě pro chybu statiky (zdůvodnění, které ovšem moc jasno do případu nevnáší). Na stejném místě již stála dříve dřevěná rozhledna v letech 1927 - 1939. Tak jsem se aspoň toulal po přilehlém přírodním parku a určitě se sem ještě vrátím fotografovat flóru a faunu.
I tak to byl ale moc hezký výpad, omrkl jsem i muzeum kočárů, hasičské techniky a zámek, to vše v Čechách pod Kosířem a na ubytování, pokud se nebude spát pod širákem, mohu doporučit pension Mánes tamtéž.

Velký Kosíř, 15.4.2017 :-)Bob

   Dominica in palmis. Pěkné  prožití svátků a všechno v pohodě vám přeje Bob.

Tady a teď, :-) Bob

   Další příběhy a pohádky jsou tady.
Toulal jsem se na louce, brodil potokem, vylezl na stráň a v tom - uslyšel jsem hlas.
“Bobe, Bobe, skloň se.”
Dívám se nahoru, dívám se dolů a nic.
” No tak se skloň, ale musíš jít na kolena, hrome.”
Hlas jsem poslechl a bleskurychle byl mokrý od předchozího deště a kapek na trávě.
“Už mě vidíš? Jsem na květině a čekám na tebe. Sklonit se ke květině a být mokrý od vlhké trávy je mnohem lepší než padnout na hubu, jak jsi to předvedl loni. Mluvil jsem totiž s mocnostmi hor, keltskými Aes Sídhí, se kterými jsi nedávno debatoval na Velkém Blaníku.”
Nějak moc toho o mně tento květinový chlapeček ví, pomyslel jsem si.
“Víš, Bobe, plyne z toho ponaučení. Když padneš na dno, máš se aspoň od čeho odrazit a po cestě  vzhůru si vše promyslet.”
Sice moc zjednodušené, ale zrnko pravdy v tom je, zauvažoval jsem.
Tak jsem pokračoval dál v toulkách a prožíval nejrůznější dobrodružství. Z dálky jsem ještě slyšel slabý hlásek:
“Ještě se uvidíme, Bobe.”

    Toto vyprávění by také mohlo vypadat jinak, jak si můžete přečíst dál.

Celý článek »