“Je někdo na posedu?”
“To já nevím, fotím teleobjektivem v mlze.”
“Mohl by si tě splést s jelenem.”
“Hluk nedělám a parohy nemám.”
“Tak jo.”
A to je má diskuse s vnitřním hlasem v mracích během podvečera.
Jeseníky, 26.10.2014 :-) Bob
Další fotografie a odkazy na články o broucích jsou zde.
Zástupce čeledi majkovitých jsem vyfotil při mém brouzdání po okolí Jeseníku a testování
nového fotoaparátu Panasonic Lumix DMC-FZ1000.
Foťák je dobrý především svou univerzálností při kompaktních rozměrech a přijatelné váze. Samozřejmě nenahradí plnoformát, kvalitou se pomalu blíží APS-C u Canonu. Ale pomalu!
Při zachycení tohoto brouka jsem si neustále kladl na srdce: nesmíš použít blesk (vytváří odrazy na těle) a soustřeď se na hloubku ostrosti.
Fotografie je taková, jaká je, ruka se při fotografování takřka neznatelně chvěla a stabilizace udělala svoji práci. Za determinaci chci poděkovat Stanislavu Krejčíkovi.
Majkovití jsou vůbec zvláštní brouci. Vyznačují se tmavým zbarvením, neschopností létat a krátkými krovkami, které nekryjí celý zadeček. Poslední dobou jich vidím čím dál tím méně. Život larev, které prodělávají vývoj u blanokřídlého a rovnokřídlého hmyzu, výborně osvětluje článek ve starším čísle časopisu Živa.
Nesmíme také zapomenout na jejich travící jed a afrodisiakum podporující sexuální apetit kantaridin, který je spojen s dlouhou historií dějin lidstva.
Jeseník, 3.10.2014 :-) Bob
Další články a fotografie o květinách jsou zde.
Čertkus je vytrvalá bylina o výšce kolem 50 cm. Roste hlavně ve středních polohách na území celé republiky, poslední dobou je v ústupu. Stanovištěm jsou vlhké a podmáčené louky, pro další rozšíření jí nesvědčí odvodňování půd.
Je jedinou rostlinou u nás, na kterou na rub listů umísťuje vajíčka motýl hnědásek chrastavcový.
PR Podlesí u Malého Blaníku, 18.10.2014 :-) Bob
Další fotografie a články z mých cest jsou tady a zde.
“Cha, cha, Bobe,” uslyšel jsem uvnitř hlavy hlas.
Pomyslel jsem si, že opět vězím až po krk v maléru a můj vnitřní hlas se mi směje.
“Nemáš nějaký lehký baťoh?”
“Proč se ptáš?” odpověděl jsem.
“Podívej se dovnitř.”
Baťoh s fotografickou výbavou letěl na zem, prohlédl jsem si obsah a zbytek vlasů se mi začal ježit. Fakt, v mém ležení ve Slavonicích jsem zapomněl fotoaparát.
No ale co. I Canon si potřebuje odpočinout a zbývá mi mobil. Takže Klášter i hrad Landštejn jsem se skřípajícími zuby fotil na mobil Samsung Galaxy S III mini. Aspoň ho otestuji.
Vojenské opevnění Klášter v České Kanadě bylo nadšením několika jedinců rekonstruováno v roce 1992. Hlavním objektem je řopík typu B2-100N, který je na snímcích. Uvnitř je kompletní výbava skládající se z především z lehkého a těžkého kulometu, periskopu, ventilačního zařízení a dalších drobnějších věcí.
Další fotografie a články o květinách jsou zde.
Včera jsem se navštívil Strážovské vrchy, fotil lidovou architekturu v Čičmanech a toulal se po stráních. Uprostřed toho toulání jsem narazil na louku plnou ocúnů. To víte - fotografický batoh posléze odpočíval na zemi a pozoroval, jak se s Panasonicem DMC-FZ1000 plazím po zemi a vyhledávám fotografické pozice.
Ocún jesenní patří mezi častější květiny především na loukách ve východní části naší republiky a na Slovensku. Je to vytrvalá, hlíznatá rostlina kvetoucí na podzim, místy vytváří na loukách fantastický plošný porost. Je celý jedovatý, hlavním jedem je kolchicin patřící mezi mitotické jedy (zastavuje dělení buněk).
Po požití dochází za několik hodin k bolestem břicha, zvracení, krvavým průjmům. Kausální terapie neexistuje, je nutné udržet především stabilitu vnitřního prostředí pomocí infuzí.
Kolchicin se užíval i k terapii dny, na trhu je k dispozici (nebo byl) preparát Colchicum-dispert v tabletách.
Na internetu jsem pátral, proč se píše ocún a ne ocůn. Vysvětlení jsem nenašel, tady je odkaz na článek, který nám ukáže i podobná slova s ”ú” uprostřed.
O ocúnu jsem psal na fotoblog před lety, odkazuji na článek i s fotografií.
Čičmany - Slovensko, 12.10.2014 :-) Bob