K pochopení problematiky prostudujte předchozí články o tortuře.
   Průvod k šibenici začínal za zvuku zvonů od radnice či vězení časně ráno nebo po slavnostním veřejném vyhlášení rozsudku. Účastnili se ho odsouzenec se spoutanýma rukama (pokud nebyli po ruce pacholci), soudce, který vedl průvod, dále rychtář, písař, bubeníci a ostatní lidé. Později jej doprovázeli i slavnostně oblečení představitelé cechů a jádro průvodu rámovala stráž. Trasa průvodu mohla být zajištěna vojáky, v 18. století dosahoval jejich počet i několik set. Starali se především o klidný průběh průvodu, bezpečnost kata a rychtáře při exekuci. Samotný odsouzenec byl při průvodu doprovázen a hlídán až 50 vojáky.
   V tomto období se průvodu  účastnily i školní třídy, které zpívaly pohřební písně.
   Odsouzenec, který měl být veřejnou ukázkou viny a trestu, se cestou modlil a žehnal přihlížejícím, při zastávce například u kostela nebo na rozcestích se kál, připomínal své provinění a litoval svých hříchů. Cestou biřic vyvolával, kdo je odsouzený, čeho se dopustil a k čemu je odsouzen.
   Od přihlížejících lidí se během průvodu ozývaly nadávky a posměch, ale i vyjádření soucitu. Vše záleželo na atmosféře a chování odsouzence. Průvod směřoval k místu popraviště nejčastěji nejkratší cestou, ale mohl jít i kolem delikventova bydliště či místa činu. Odsouzenec byl cestou smýkán a někdy jej katovi pacholci štípali kleštěmi.

Celý článek »