Bližší informace o chrostících jsou zde.
   Chrostíka horského můžeme najít od jara především kolem tekoucích vod v podhorských oblastech. Dosahuje délky 3-4 cm, přes den sedá na rostlinách, kamenech a kouscích dřeva.
   Chrostíci všeobecně mají v dospělosti lízací ústní ústrojí, sají tedy pouze nektar a vodu. Některé druhy nepřijímají potravu vůbec a živí se tukem, který je na konci zadečku.
   Na spodní fotografii je ústní ústrojí blíže.

Jablunkov, 17.4.2010 :-) Bob

   Vážení přátelé a čtenáři tohoto blogu. Na dlouhou chvíli jsem se odmlčel, protože se mi nic nedaří. Vše začalo na Mauritiu při fotografování přírody za dlouhého deště.  Jak jsem se druhý den dozvěděl, tento den byl nejdeštivější v měřené historii Mauritia. Pak jsem onemocněl z klimatizace, po návratu se pokazila redakční část blogu, poté mi vše padalo z ruky. Snad jsem podlehl černé magii woodoo, dokonce jsem se bál sednout do auta.
   Ale nechť mě stíhá rána za ránou, nevzdám se. Z boje neuteču. Pojedu do Bremerhavenu na severu Německa a všemu dám vale. Tam v přístavu je ukotvená originální ponorka z konce druhé světové války a já jsem se na ni již dlouho chystal.
    Před odjezdem jsem si na květině vyfotil pylový hmyz pro štěstí, vzal auto, svištěl si to po dálnici na Berlín, pak dál na Hamburg, kolem Brém až do Bremerhavenu. Ponorka byla fantastická, někdy o ní napíši.
    Po cestě zpátky jsem si to vesele pádil domů (v autě se má asi říct jel) a podívejte se, co se stalo:

   Třicet kilometrů za Berlínem mi v rychlosti 130 km/h praskla zadní levá pneumatika a já stěží vyvázl životem. Podřel jsem německou dálnici a ohnul svodidla.
   Obě fotografie jsou již po odtažení z dálnice na malé parkoviště.

   Tak teď přemýšlím, komu jsem v tomto či minulém životě ublížil (abych nezapomněl - minulý týden jsem si málem zapálil byt)  a pojal předsevzetí: budu jezdit vlakem, chodit pěšky, psát jen krátké články ze života hmyzu a k Mauritiu se vrátím až po překonání špatného kouzla.

Jeseník, 5.5.2010 :-) Bob