Další květiny včetně odkazů na články můžete vidět zde.
   Hořec tolitovitý je vytrvalá, až 60 cm vysoká bylina. Roste především v horských lesích, v bučinách, mezi smrky, ale i na holinách. Kvete od srpna do října, jeho květy jsou tmavě modré, ale viděl jsem i světle modré až šedé.
   Jedná se o chráněný druh (jako všechny hořce).

Řeka - Beskydy, 30.8.2009 :-) Bob

   Bližší informace o řádu stejnokřídlých (Homoptera) můžete najít zde.
   Opravdu ale nevím, proč se mění terminologie ve fauně. Většina knih uvádí tohoto pěkného tvora jako sítinovku, někteří (např. na Biolibu) jako kříska. Jak se má v tom laik vyznat? Stejně si myslím, že DNA analýza mění a bude měnit naše pohledy na příbuzenské vztahy. Jen se nedopustit omylu.
   Tento pěkný křísek dosahuje velikosti do 9 mm. Můžeme jej najít přes léto především na vlhkých půdách, v bažinách, rašeliništích, ale i na okraji lesů, loukách a v zahradách.
   Na čelním štítku (frontoklypeus) má charakteristické světlé hnědé příčné pásky, které jsou uvnitř podélně spojené. Laicky řečeno, má charakteristickou obličejovou část.

  
   Křísek zelený může z našeho pohledu i škodit. Samička poškozuje při větším rozmnožení svým kladélkem na mladých listech ovocné stromky i zeleninu.
   Při fotografování tohoto kříska jsem si musel dávat pozor na prudké pohyby. U sebemenší změny vzdálenosti objektivu odskakoval z listu a já musel čekat, až se bude cítit bezpečně.

Černá Voda, 6.9.2009 :-) Bob

   Bližší informace o plazech jsou zde.
   V lese jsem narazil na tuto krásnou mladou užovku. Sehnul jsem se k ní a v tom - vyzvánění mobilu. Mého. Bože. Ležel jsem s fotoaparátem, v pravé ruce jsem držel Canon 50D s makroobjektivem a bleskem a  doufal, že užovka neuteče. Do levého ucha mi zněl hlas z mobilu a já vyplazoval jazyk, abych napodobil funkci Jacobsonova orgánu v hlavě plaza. Vše naštěstí dopadlo dobře. Užovka zjistila, že jí neublížím, důležitý telefon jsem vyřídil a fotoaparát se nezachvěl.

   Užovka dorůstá délky až 2 metry. Jejím charakteristickým znakem je žlutá skvrna ve tvaru půlměsíce na obou stranách hlavy. Živí se hlavně žábami, pulci a mladými rybami. Areál rozšíření je v celé střední Evropě a západní Ázii. Žije především na křovinatých březích tekoucích i stojatých vod v nížinách. Přezimuje, páření probíhá v květnu a v červnu snáší 15-30 vajec.
   A k Jacobsonově orgánu: má všeobecně pro plazy asi největší význam při zkoumání okolí a lovení kořisti. Špičkou jazyka zachycuje užovka pachy z okolí, vůni kořisti, sexuálního partnera i potencionální nebezpečí. Tyto molekuly přenáší do shluku receptorů (Jacobsonův orgán, organum vomeronasale) v ústní dutině, odkud je informace bleskurychle přenesena a vyhodnocena v mozku.
   Proto také hadi pořád vyplazují jazyk a kmitají jeho špičkou.

Viz také tento článek.

Černá Voda, 6.9.2009 :-) Bob

   Bližší informace o řádu vážek jsou zde.
   Šídlo modré patří mezi naše hojné druhy. Vyskytuje se v celé Evropě,  dosahuje délky kolem  80 mm  s rozpětím křídel až 110 mm. Na čele má tmavou skvrnu podobající se písmenu T. Vyskytuje se u všech stojatých vod, tůněk, rybníků. Vývoj nymf trvá dva roky, živí se larvami komárů, jepic, perloočkami. Dospělé šídlo létá od června do listopadu.

   Při fotografování tohoto šídla jsem si bezvadně odpočinul. Mělo pravidelnou letovou dráhu se zastávkou u leknínů v rybníčku. Já jsem se tedy u nich natáhl, v pravidelných intervalech fotil přilétající šídlo, sluncem se nechal šimrat na hlavě a bylo mi blaze.
   Článek věnuji neteři Janince, která odlétá do Austrálie na delší dobu. Když jí bude smutno, podívá se na tyto vážky a hned bude veselejší.

Řeka - Beskydy, 30.8.2009 :-) Bob

   Bližší informace o dvoukřídlém hmyzu jsou zde.
   Na tuto pěknou pestřenku jsem narazil v Beskydech u vesničky Řeka. Patří mezi středně velké druhy, létá v podhorských a vyšších oblastech přes léto. Jako všechny pestřenky patří mezi opylovače květin.

Řeka - Beskydy, 30,8.2009