Ještě si otírám sůl ze rtů, v duchu řídím auto a sjíždím srázy u Sikaminie. Parádní cesta pro sebevrahy. Samá zatáčka, serpentiny, kolmé srázy.
   Vytřídím fotografie a začnu psát. Potápěl jsem se v moři, stoupal do hor, nechal se opékat sluncem a klepal zimou, fotil brouky, motýly, pěkné ženy a vůbec.
    První fotografie je z příletu (západ slunce), druhá z odletu (východ slunce).

Příbuzné články:
Lesbos (Lesvos) II. - Petra
Lesbos (Lesvos) III. - pension Cavo Christo
Lesbos (Lesvos) IV. - vzhůru do hor
Lesbos (Lesvos) V. - makrofotografie a živá příroda
Lesbos (Lesvos) VI. - makrofotografie a živá příroda
Lesbos (Lesvos) VII. - zkamenělý les (petrified forest)
Lesbos (Lesvos) VIII. - Panasonic DMC FZ50
Lesbos (Lesvos) IX. - střípky

Lesbos, červen 2009 :-) Bob

    Vážení čtenáři tohoto blogu. Za krátkou chvíli budu prozkoumávat řecký ostrov Lesbos, zdolávat vrcholy i padat jako šutr k mořskému dnu, snad potkám básnířku Sapfó, Theofrasta z Eresu, žáka Aristotelova či někoho z řecké mytologie. A pokud vše přežiji, budu dál pokračovat v psaní blogu.
   Mějte se, já mizím.

Související články:
Lesbos I. - Řecko
Lesbos II. - Petra
Lesbos III. - pension Cavo Christo, Petra
Lesbos IV. - vhůru do hor
Lesbos V. - makrofotografie a živá příroda
Lesbos VI. - makrofotografie a živá příroda

5.6.2009 :-) Bob

   Začátkem května jsem se rozhodl trochu prozkoumat Železné hory. Zatím jsem jimi jen projížděl, ale není nad zastavení. A Sečská přehrada je takovou dominantou místní oblasti.
   Tato nádrž na říčce Chrudimce byla vybudovaná v roce 1935. Měla sloužit především k regulaci průtoku vody a taky již v roce 1938 zachytila první povodeň. Její zděná a betonová hráz je vysoká 42 metrů a vede na ní cesta, která na jednom konci protíná kopec tunelem. je to vidět na horní fotografii, přičemž na vrcholku tohoto skalního útvaru  jsou dávno opuštěné zříceniny hradu Vildštejn.
   Z vesničky Ústupky jsem se vydal pěšinou kolem břehu přehrady až k ohbí, odkud byl bezvadný výhled na další zříceninu hradu nad přehradou se zvláštním jménem “Oheb”.  

Celý článek »

   Jednou večer jsem se vrátil z dobrodružné výpravy, usnul jak špalek a ráno mě probudilo klepání. V polospánku jsem přemýšlel, kde vlastně jsem a pak mi to došlo.
   Jsem doma, na okna mi klepe déšť a sděluje mi, že budu lenošit.
   To tedy ne. Vzhůru za dobrodružstvím. Ale nechtělo se mi, ještě chvilka lenošení by prospěla.
  “Bobe,  otevři oči, vyskoč z postele a dívej se. Určitě na tebe někdo čeká,” našeptával mi vnitřní hlas.
   Líně jsem vstal, sešel do venkovní schránky pro poštu a v tom jsem ho spatřil.
   Hlemýžď. A na novém pařezu, před pár dny totiž u nás pokáceli strom. Tak honem pro foťák, dnes je volný den, nejdu do práce a mám čas fotit.
   Udělal jsem fotku z boku, portrét obličeje, vyplázl něho jazyk a čekal.
   Kamarádka fotografka mi nedávno řekla, že fotila hlemýždě s vyplazeným jazykem, jak okusuje svoji ulitu. Nevěřil jsem ji, ale svým způsobem měla pravdu.
   To jsem zjistil nalistováním příslušné knihy a teď z ní budu citovat: 
    ”Na spodní straně jícnu je svalnatý vazivový útvar zvaný jazyk. Na klenutém povrchu jazyka je jemná chitinová blanka s množstvím drobných  zoubků, srovnaných do příčných a podélných řad. Tento charakteristický orgán plžů, zvaný jazyková páska neboli radula, pracuje proti čelisti a krouhá potravu jako struhadlo.”
   Tolik tedy citace z knihy “Měkýši” autora V.Pflegera, vydavatelství Artia, 1988, strana 17.
   Na zlomek vteřiny se mi zdálo, že na mě hlemýžď mrkl a vypláznul jazyk.
   Tak dost. Než mít halucinace, radši zalezu zpátky do postele, přetáhnu přikrývku přes hlavu a budu poslouchat kapky dopadající na okno.

   Hlemýžď zahradní je náš největší ulitnatý plž. Vyskytuje se v nížinách a podhorských  oblastech  na celém našem území. Dožívá se až 6 let věku, přezimuje a proti chladu se chrání vápnitým víčkem na ulitě.

Jeseník, 16.5.2009 :-) Bob

   Bližší informace a další fotografie z řádu ploštic můžete najít zde.
   Tato krásně zbarvená ploštice dosahuje délky až 17 mm. Žije v křovinném i korunovém patru listnatých stromů, vyhledává především jeřabiny, ale i nejrůznější druhy dubů. Přezimuje jako imago (dospělý jedinec) a nová generace se vyskytuje od července.
   Našel jsem ji ovšem již v bylinném patru pod jeřabinou, bylo krátce po dešti a chvíli svítilo slunce. Obhlížel jsem ji ze všech stran a nejvíc se mi líbila kapka na jejím levém rameni. Zvětšovala výřez těla a já jsem si uvědomil, že takhle nějak mohl začít objev mikroskopu.
   Kapka vody zvětšuje pozadí a jsou skrze ni lépe vidět detaily. Toho si všimli učenci již dávno.
   V roce 1590 postavil optik Zacharias Jansen první jednoduchý mikroskop a v dalším století Holanďan Anthony van Leeuwenhoek sestrojil mikroskop, který má již principy dnešních přístrojů. Jako první taky pozoroval krevní buňky, což je jedna z mých specialisací.

Velký Špičák, 30.5.2009 :-) Bob