V říši hmyzu můžeme vidět zajímavé věci a nejinak tomu bylo i nedávno. Zpozoroval jsem drobný hmyz (možná blanokřídlý, na tom nezáleží), jak se láduje na kvítku vodou. Třeba jako … kovboj popíjející whisky u baru. Zpočátku jsem myslel, že si pomáhá přední končetinou, ale to byl omyl. Na fotografii jsou vidět čelisti a spodní pysk (labium) s pyskovými makadly (palpus labialis), pomocí kterého si tento tvoreček pomalu podával vodu do pusy. Na dolním snímku je vidět ústní ústrojí v klidovém stavu, s pysky přiloženými k sobě.

Jeseník - lázně, 9.9.2007 :-) Bob

Navečer jsem na kraji lesa odsunul trouchnivějící kousek dřeva a ejhle, kdopak se to pod ním ukrýval. Pěkný zlatolesklý brouk. Zalitoval jsem, že nemám stativ (nestává se mi to často). Takto vybarvené druhy se nedají fotit normálně bleskem, ztrácí se totiž jejich barevnost a vrhají nejrůznější odlesky. Tak jsem musel zavzít časem 1/8 s a zapřením fotoaparátu o baťoh.
Tento střevlík je rozšířen především v podhorských a horských oblastech, na svých stanovištích si vytváří specifické geografické rasy, které se mohou lišit zabarvením. Ze svých úkrytů (například pod kameny, ve starých trouchnivějících dřevech , pod kůrou pařezů) vylézá večer na lov. Na jaře jej můžeme objevit od dubna.

Jeseník - lázně, 9.9.2007 :-) Bob

Tato sametka, stejně jako další roztoči (například klíště obecné), štíři, solifugy a sekáči, je příbuzná pavoukům a spolu vytváří třídu pavoukovců.
Její délka těla je kolem 5 mm, tělo má porostlé červenými chloupky. Žije pod vlhkým listím, kusy dřeva i kameny. Kořistí jsou především půdní živočichové. Vyvíjí se z vajíček, přes stádium larvy a nymfy dospívá v imago. Především larvy parazitují na různém hmyzu, ze kterého vysávají krev.
Zřejmě známější je drobná sametka podzimní (Trombicula autumnalis). Její malinké larvy se mohou přisát i na člověka a způsobují svědivou, zarudlou vyrážku.

Jeseníky - lázně, 6.4.2007 :-) Bob

Jednou se vydali tři kamarádi na cestu. Jeden z nich byl velký, druhý malý a třetí úplně nejmenší. Potkal jsem je na svých toulkách a dodnes nevím, kam vlastně šli. Cestu měli náročnou, jak uvidíte dál.

Celý článek »

Jedna z letních cest zavedla mě a mého syna do Holašovic. K této vesničce pod patronátem UNESCO se ještě vrátím, u informačního centra jsme ale krásně uviděli Temelín. Kouřící, na rovině, při pohledu skrz delší ohnisko fotoaparátu skoro před námi. A tak jsme k němu zamířili. Autem jsem vždycky vyjeli na nějaký kopeček, upřesnili si směr a tím  pokračovali, pokud tam vedla cesta. Jako za starých časů pěšky na vandru bez mapy. A nakonec jsme k Temelínu dojeli.
Celý článek »