Sameček okáče ječmínkového mi na chvíli zapózoval, po cvaknutí fotoaparátu ale bleskurychle zmizel. Základní informace o tomto druhu již byly na blogu uvedeny , shrnu je včetně novostí.
Tento okáč je rozšířený v celé Evropě, chybí na Britských ostrovech. Vyskytuje se na pasekách a okrajích lesů po jejich horní okraj, dalším místem jsou křovinaté nížiny. Housenky žijí především na různých druzích trav. V nížinách má dvě generace, v horských oblastech jednu. Každý samec se zdržuje na svém teritoriu.
V souvislosti s některými dvoukřídlými a a tímto okáčem jsem se setkal s pojmem “hilltopping” . Rozumím tomu jako využívání vzdušných proudů k setkání příslušných jedinců na nějaké vyvýšenině.

Zlaté Hory, Jeseníky, 5.6.2007 :-) Bob

Tady máme druhý typ úkrytu pavouka, tentokrát křižáka rákosního (Larinioides cornutus).  Je u nás běžný u břehů vod s vysokými travinami až do výšky 1000 m.n.m. Jeho sítě mají 15-20 paprsků a jsou spojeny s okrouhlým, dolů otevřeným úkrytem. V něm se pavouk zdržuje přes den a se sítí je spojený signálním vláknem. Lapací síť obnovuje navečer a jeho hlavní aktivita se odehrává v noci. Úkryt na dolní fotografii je uměle otevřený.

Zlaté jezero u Zlatých Hor, 25.5.2007 :-) Bob

Úkryty pavouků nám představují další možnosti využití pavučiny. Jsou nejrůznějšího typu i umístění. Na fotografiích je zápředník mokřadní (Cheiracanthium erraticum). Pavouk se vyznačuje tím, že nestaví klasické sítě, přes den odpočívá v úkrytu a loví v noci. Jak vidíme, jeho úkryt vzniká pavučinovým spojením více listů, především rákosu. Takovéto úkryty je možno najít na břehu rybníků, i když tento druh pavouka je vzácnější než jiní představitelé čeledi zápředníkovitých (Clubionidae).
Na spodní fotografii je vidět, že pavouk zůstává na místě i po odstranění úkrytu, pokud není vyrušen příliš náhle.

Zlaté Jezero u Zlatých hor, 25.5.2007 :-) Bob

O přestávce mezi jednáním v Novém Jičíně jsem se vytratil do ústraní, převlékl do oblíbeného tuláckého oblečení, změnil z ctihodného muže v Boba a vyrazil na hrad.

Celý článek »

Tuto pěknou květinku věnuji ženám, dívkám i malým holčičkám.

Violka trojbarevná je víceletá bylina z čeledi violkovitých. Je rozšířena po celém našem území až do středních poloh na loukách, polích i okrajích lesů především na kamenitých půdách. Kvete od května do září, její záměna je možná s podobnou violkou rolní.
Lidové léčitelství:  sbírá se kvetoucí nať, její použití je možné ve formě čaje, lihové tinktury i zevně. Je účinná při onemocněních dýchacích cest, močového měchýře, gynekologických zánětech a dalších.  Doporučovala se k mytí hlavy při vypadávání vlasů, dále ve formě tinktury při “smutných a truchlivých náladách” (dle mého názoru zde lépe účinkovalo nosné vehikulum ve formě alkoholu). 

Jeseníky - Branná, 13.5.2007 :-) Bob