Zřejmě všude v přírodě můžeme vidět tuto pěknou rostlinku z čeledi hluchavkovitých (Lamiaceae), občas se uvádí pod názvem “popenec obecný”.  Je vysoká 10-20 cm s dlouhými, zakořeňujícími výhonky. Kvete od března až do srpna, někdy ji ale můžeme nalézt před příchodem mrazíků.
Rozmnožuje zakořeňujícími výhonky, občas semeny. Pokud se vyskytne na zahrádkách, je velice obtížné se jí zbavit.
Lidové léčitelství: silně aromatická rostlina, která se používá i jako koření. Nejvíce se dříve osvědčila při léčbě průduškového astmatu, občas i při bolestech močového měchýře nebo onemocnění jater. Po 12. století byla směs z něj udělaná ve formě čaje známá jako “švýcarský čaj”.
U slovenských přátel je název této květiny “zádušník brečťanovitý”. Nevím, jestli název vznikl ze slovenského slova záducha, čili astma, nebo je souvislost se zádušní mší.
Až budu v přírodě spát pod širákem a koukat na hvězdy, do kotlíku nad ohněm naháži tuto rostlinu, udělám si čaj a bude se mi bezvadně dýchat.

Jeseníky - Pomezí, 17.4.2007 :-) Bob

   “Hej, Bobe!”
Otočil jsem se a uviděl za sebou dvě malé žabky.
   “Ahoj,” povídám jim. “Jak se máte?”
   “No, my se máme dobře, ale co ty?”
   “Jak to, co já?”
   A v tu chvíli spustily obě dvě o překot. “Víš, s tebou už není žádná zábava. Pořád tady jenom chodíš a s námi se nebavíš. Na zádech vlečeš jakýsi baťoh, v ruce máš krabičku a nic nevidíš. Jenom koukáš na nějaké obrázky vzadu, mumláš si čísla, kroutíš tou věcí, co vyčuhuje z krabičky a blýská se tady jak za letní bouřky.”
   Provinile jsem si k nim sedl.
   “Málem jsi na nás šlápl. Už zdálky jsme ti šly naproti, ale ty se nedíváš. Všiml sis vůbec, že se u skalky honí motýli?” 

Celý článek »

   Bližší informace o svižnících jsou zde a milostné hrátky tohoto brouka zase tady.
   Fotit tohoto brouka je tedy zážitek. Ve vápencovém lomu se jimi to jen hemžilo, ale každý pokus o přiblížení znamenal, že brouci poodlétli o kousek dál a vesele pobíhali po zemi. Posadil jsem se, přestal dýchat a čekal, že si mne přestanou všímat. Ale kdepak. Úniková vzdálenost byla pořád stejná, na samotné hranici možnosti fotit.
Svižník lesomil je velký 12-16 mm. Vyskytuje se všude na našem území, často na slunných, skalnatých svazích v lesích a na vápenci. Je dravý, loví okolní hmyz, přičemž rychle a trhaně pobíhá a poletuje na krátké vzdálenosti.

Jeseníky - Písečná, 17.4.2007 :-) Bob

Společně s vosou útočnou (Vespula germanica) patří tato vosa k nehojnějším a nejznámějším u nás.  Oba druhy se dají nejspíše poznat podle kresby na čelním štítku.
Hnízdí v podzemních prostorách, například v lesích, na travnatých svazích, podél břehů vod a cest, méně často v dutinách nad zemí. Začátkem jara se probouzí přezimující královna, která si vyhlédne místo pro budoucí hnízdo. To také začne sama stavět a klást vajíčka. Počátkem června se líhnou první dělnice, které přebírají povinnosti královny s vyjímkou kladení vajíček. Na podzim hnízdo postupně vymírá a přezimují oplozené samičky, které zaslézají do škvír v kůlnách, podstřešních prostorech a jinde.
Vosa obecná je dobrý letec, létá v horizontální poloze, dokáže i let kolmo vzhůru a dozadu. Živí se především hmyzem, nejčastější složkou její potravy jsou mouchy. Ty usmrtí kusadly, občas použije i žihadlo, ovšem neloví kořist za letu, ale pomalu lezoucí jedince. Další složku její potravy představuje nektar z květů a sladké šťávy.
K jedu blanokřídlých se dostaneme v některém z příštích článků.

Jeseníky - Pomezí, 15.4.2007 :-) Bob

Toto je, vážení čtenáři, velice zajímavý tvor. Musím se přiznat, že jsem jej v přírodě objevil poprvé a to pod odvaleným kamenem.
Plošík větší patří společně s plošíkem menším, který se u nás taky vyskytuje, mezi sekáče. Moc se mu ale nepodobá. U nás žije především na vápencích a vyskytuje se celoročně, ovšem je ho možné nalézt i v lesích, mokřadech a na písčitých půdách. Je to specialisovaný predátor ulitových plžů. Proniká až do zadních závitů jejich schránky a plže sní, aniž by poškodil ulitu.

Jeseníky - Pomezí, 6.4.2007 :-) Bob