Tento pavouk s délkou těla kolem 15 mm patří mezi největší u nás. Je to kribelátní druh (bude vysvětleno dál) žijící v blízkosti člověka (např, sklepích, kůlnách), ale je možné jej najít i ve volné přírodě například pod kameny. Tam jsem jej našel i já a vyrušil ze zimního spánku. Vyniká robustním zadečkem se světlou skvrnou, záměna je možná i s podobnými druhy, jako je například cedivkou lesní či podkorní.

Všeobecně si cedivky lapací síť staví v úkrytu, např. pod zemí či kůrou. Má podobu rourky nebo punčošky, která se směrem na povrch rozšiřuje do nálevky a její vlákna jsou pokryta kribelovým vlášením. Některá z nich přesahují okraj a pokud se jich náhodný vetřelec dotkne, pavouk zaútočí. Vnější otvory lze často vidět v zemi v lesích například při sbírání hub, malin či jen tak, při oblíbeném lelkování.

A co to je vlastně kribelové vlášení?

Celý článek »

Dutohlávka třásnitá je dosti rozšířený lišejník vystupující vysoko do hor. Z přízemní části vyrůstají 1-3 cm vysoké pohárky, které jsou naspodu bílé, směrem k vrchní části nazelenalé. Vlastní houba vytváří na okraji pohárku hnědé plodnice.

Co to je vlastně lišejník: podvojný organismus skládající se z houby a řasy. Houbová složka je tvořena většinou vřeckatými houbami, z řas se vyskytují zelené řasy nebo sinice. Platí pravidlo, že se sdružuje určitý typ houby s určitou řasou.

Jeseník - lázně, 4.2.2007 :-) Bob

Poslední den v lednu jsem si udělal výlet k malé remízce pod lesem, byl jsem zvědavý, jaké dobrodružství mne potká. Chtěl jsem fotit padající kapky z tajícího sněhu v poledním slunci a v tom jsem jej uviděl. Pavouka, jak si to pádí po rozlehlé zasněžené planině. Musel také přelézat vysoké sněhové kopce a zdolávat rozsáhlá zasněžená údolí. To vše samozřejmě z pohledu jeho velikosti.

Při fotografování jsem se musel potýkat nejen s jeho rychlostí, ale i vyvážením bílé barvy a čištěním objektivu od sněhu, ale nakonec pár snímků se povedlo.

Následoval e-mail slovenskému arachnologovi Stanislavu Korenkovi, co to vlastně ten pavouk dělá uprostřed sněhu na konci ledna a žádost o přesné určení druhu. Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Můj původní předpoklad , že jsem vyfotil slíďáka zemního (Trochosa terricola, Thorell 1856), nebyl potvrzen, některé slíďáky nelze přesně určit ani v binokulárním mikroskopu, ale Stano mi uvedl pár informací ze zimního života pavouků.

Například některé druhy je možno najít aktivní i v zimě, dokonce se mohou pod sněhem pářit. To mohu potvrdit i já: o aktivitě svědčí nález tohoto pavouka, před 14 dny jsem u Zábřeha na Moravě fotil metu podzimní, která lovila uprostřed sítě hmyz. Dál mi Stano napsal zajímavosti této zimy: hodně pavouků se stahuje do lidských obydlí a musel odpovídat na dotazy ohledně jedovatosti těchto tvorečků.

Vidíte sami, tato zima je opravdu jiná. Stanislavu Korenkovi ( Slovenští pavouci) bych chtěl poděkovat za pěkný e-mail s informacemi o zimním životě pavouků.

Jeseník - Pomezí, 31.1.2007 :-) Bob