O pavouky je všeobecně velký zájem. Myslím, že lidé jsou k nim stejnou měrou přitahováni a fascinováni, jakož i odpuzováni. Tento článek bude trochu atypický. Ukáže vám, jakou studijní literaturu mám k dispozici (vše je k dostání na našem trhu) a webové stránky, ze kterých čerpám další informace o pavoukovcích.

Na prvním obrázku je základní kniha pro studium pavoučího života, není vhodná k taxonomii.

Další knihou je výpravná encyklopedie doslova narvaná informacemi.

Celý článek »

Tento vosík, vyskytující se na celém našem území, si staví pouze malé hnízdo. Vytváří je menší plást, který nemá ochranný obal a je excentricky zavěšen na stopce k podkladu. Je vybaven žihadlem jako všichni vosovití, ale jeho agresivita je minimální.

Od vosy se vosík pozná podle tvaru zadečku, který k přední části těla připojen tenkou stopkou a pomalu se rozšiřuje. U vos je zadeček vpředu široký, uťatý. Mnohem obtížnější je rozpoznat jednotlivé druhy vosíků. Při jejich studiu jsem narazil na článek o jedu blanokřídlého hmyzu, na který odkazuji: Jed blanokřídlého hmyzu.

Červený kopec u Budišova nad Budišovkou, 9.9.2006 :-) Bob

A máme zde dalšího představitele pavoukovců. Sekáči jako příbuzní pavouků jsou společně házeni do jednoho pytle, ale jejich příbuznost není tak blízká. Mají jeden pár očí, které sedí po stranách očního hrbolku, pro nepřítomnost snovacích žláz nestaví sítě, ale kořist loví do čelistí a vysávají rozpuštěné tkáně. Samičky mají skryté kladélko, kterým kladou vajíčka do štěrbin v půdě. V nebezpečí dokáží své dlouhé nohy odlomit na přesně stanovených místech a vzhledem k nervovým centrům se noha může ještě dlouho po odlomení pohybovat. Jejich pohlavní styk se obejde bez násilí, trvá pouze několik vteřin. Na území našeho státu je známo 18 zástupců sekáčů.

Jeseníky, září 2006 :-) Bob

Může to být také krev lovce z filmu Predátor. Možná jsem ho potkal v podobě raptora (Vidění raptora, 17.5.2006, Jen tak).

Kouty nad Desnou, 10.9.2006 :-) Bob

Jedná se o všeobecně známou, statnou mouchu velikosti 10-20 mm. Základní zbarvení těla je šedé, přičemž zadeček může být černobílé kostkovaný nebo šedý. Polokulovité oči jsou červené nebo nahnědlé, celé tělo je řídce kryto černými štětinami. Masařka je hojná ve volné přírodě i v blízkosti člověka, živí se květními šťávami, občas ale konzumuje zdechliny a nepohrdne ani napadnutím dešťovek, hlemýžďů a jiného hmyzu. Snáší vajíčka, ze kterých se ihned líhnou larvy, některá literatura dokonce uvádí přímo živorodost. V případě napadení například dešťovky se larvy zavrtávají do žížaly v oblasti opasku a dospívají za několik dní. Napadený jedinec samozřejmě zahyne.

Celý článek »