Tato vážka má délku těla kolem 40 mm, rozpětí křídel kolem 70 mm. U obou pohlaví je dosti výrazný dimorfismus, zadeček samečků, především starších, je domodra. Jedná se o poměrně hojný druh, vyskytuje se především kolem stojatých vod s porostem, často i u zatopených pískoven a štěrkoven.Larvy žijí v mělkých vodách s měkkým dnem, kam se mohou zahrabat a číhat na kořist. Ve vodě přezimují až dvakrát. Dospělý hmyz může létat na velkou vzdálenost. Písečná, Jeseníky, 23.5.2006.
Tento pěkný brouk patří do čeledi tesaříkovitých. Jeho horní strana je hustě opýřená se zřetelnými tmavšími stranami. Vyskytuje se v celé Evropě, u nás místy hojný. Larva žije pod kůrou stromů 2 roky, na podzim se vylíhne brouk, ale v komůrce zůstává až do jara. Dospělí brouci rádi sedí na květech a starších poražených dřevech. Bílé poprášení je druhotně způsobeno velkým množstvím pylových zrn.
Branná, 20.5.2006 :-) Bob
Vzhledem k množícím se dotazům krátce osvětlím, jak je to vlastně s tvorbou tohoto fotoblogu. Pokud vše vezmeme po řadě, nejdříve je nutno mít rád přírodu a toulání. K tomu přimícháme dlouhou dobu strávenou u odborné literatury, prohlížení fotografických i specialisovaných webů a co je také velmi důležité, dobu strávenou u manuálu fotografického aparátu. Při vlastním fotografování již není čas přemýšlet, jak že to vlastně nastavím prioritu času či clony, co to je reálný histogram či je nebo není nadávkou sekvenční snímání a expoziční bracketing. Osobně pak sundám lékařské oblečení, navleču na sebe něco, v čem mohu ležet na zemi, brodit se vodou, šlápnout do kobylince, špičkou boty poškádlit zmiji, spadnout do tůňky, zmenšit se na velikost brouka a vyrážím.
Na této fotografii uprostřed mračna letošního pylu vysvětluji základní filosofické pojmy klikorohu devětsilovému a kolem letící pestřence.
Tento snímek má tři věci hodné povšimnutí: 1.držení fotoaparátu: každý si musí u svého najít ten správný způsob, neplatí nějaká všeobecná poučka. To je dáno rozmístěním ovládacích prvků na těle. Já si občas nosem přepnu aparát do rychlého náhledu posledního snímku na LCD panelu a v hledáčku samozřejmě nic nevidím :-). 2. všimněte si vzdálenosti čočky makropředsádky od fotografovaného květu lechy jarní: je určena použitím makropředsádky v kombinaci s dlouhým ohniskem objektivu (v přepočtu na kinofilm se pohybuji kolem 300 mm ohniskové vzdálenosti). U hmyzu si tím zachovávám relativně bezpečný odstup, ovšem za cenu velkého množství neostrých fotografií určených ke smazání. V těchto případech pomáhá zvýšení ISO či stabilizace obrazu. 3.brašna: mám v ní sice speciální stativ pro makrofotografii do výšky cca 20 cm, ale občas ji používám jen jako opěrku pro ruce k zlepšení stabilizace fotoaparátu.
Čas od času je dobré se jen tak posadit, nefotit, nepřemýšlet nad snímky, ale poslouchat broučky, píďalky, mravence a včelky, protože všichni nám chtějí něco říci. Třeba jen to, že chtějí být na fotoblogu :-)
Někdy přístě vám ukáži, co všechno vleču ve fotobrašně. :-) Bob.
Tento slíďák, dosahující délky kol 8-10 mm, má charakteristické skvrny na zadečku, je světle až tmavě hnědý. Žije vždy v blízkosti vod, především rybníků a tůněk. Tím se liší od příbuzného slíďáka pobřežního, který se vyskytuje na březích horských potoků a horních toků řek. Může bez námahy běhat po vodní hladině, aniž by se potopil, chytá hmyz spadlý na hladinu, může se však i ponořit a lovit kořist pod hladinou. Dosti hojný.
Zlaté jezero u Zlatých Hor, Jeseníky, 14.5.2006.
Je známa také pod názvem hrachor jarní (Orobus vernus L.). Jarní květina je z čeledi bobovitých, květy má červeně fialové, později modrozelené. Kvete v dubnu až květnu od nížin do podhůří především na okrajích lesů.
Jeseníky - Branná, 20.5.2006.
