Jak vzniká tento fotoblog I.
Vzhledem k množícím se dotazům krátce osvětlím, jak je to vlastně s tvorbou tohoto fotoblogu. Pokud vše vezmeme po řadě, nejdříve je nutno mít rád přírodu a toulání. K tomu přimícháme dlouhou dobu strávenou u odborné literatury, prohlížení fotografických i specialisovaných webů a co je také velmi důležité, dobu strávenou u manuálu fotografického aparátu. Při vlastním fotografování již není čas přemýšlet, jak že to vlastně nastavím prioritu času či clony, co to je reálný histogram či je nebo není nadávkou sekvenční snímání a expoziční bracketing. Osobně pak sundám lékařské oblečení, navleču na sebe něco, v čem mohu ležet na zemi, brodit se vodou, šlápnout do kobylince, špičkou boty poškádlit zmiji, spadnout do tůňky, zmenšit se na velikost brouka a vyrážím.
Na této fotografii uprostřed mračna letošního pylu vysvětluji základní filosofické pojmy klikorohu devětsilovému a kolem letící pestřence.
Tento snímek má tři věci hodné povšimnutí: 1.držení fotoaparátu: každý si musí u svého najít ten správný způsob, neplatí nějaká všeobecná poučka. To je dáno rozmístěním ovládacích prvků na těle. Já si občas nosem přepnu aparát do rychlého náhledu posledního snímku na LCD panelu a v hledáčku samozřejmě nic nevidím :-). 2. všimněte si vzdálenosti čočky makropředsádky od fotografovaného květu lechy jarní: je určena použitím makropředsádky v kombinaci s dlouhým ohniskem objektivu (v přepočtu na kinofilm se pohybuji kolem 300 mm ohniskové vzdálenosti). U hmyzu si tím zachovávám relativně bezpečný odstup, ovšem za cenu velkého množství neostrých fotografií určených ke smazání. V těchto případech pomáhá zvýšení ISO či stabilizace obrazu. 3.brašna: mám v ní sice speciální stativ pro makrofotografii do výšky cca 20 cm, ale občas ji používám jen jako opěrku pro ruce k zlepšení stabilizace fotoaparátu.
Čas od času je dobré se jen tak posadit, nefotit, nepřemýšlet nad snímky, ale poslouchat broučky, píďalky, mravence a včelky, protože všichni nám chtějí něco říci. Třeba jen to, že chtějí být na fotoblogu :-)
Někdy přístě vám ukáži, co všechno vleču ve fotobrašně. :-) Bob.
Týýý brd’o!!! Tak to bych nečekala:-). Pěkný fotečky:-)
Bobe a tohle zvířátko patří do které kategorie? :-))
Jovinko, pamětihodnosti :-)
BOB:
Nepřeháněj:-). Jsem těma fotkama vyloženě nadšená, protože se mi líbí, jak nic neřešíš a klidně sebou plácneš do trávy, je Ti fuk, jestli se zašpiníš:-). Je vidět, že máš přírodu opravdu rád, člověk by Tvoje povolání těžko uhodnul:-). Jo a ten, kdo Tě fotil, je myslím taky šikovnej fotograf…
Jsi individualista nebo Ti nevadí společnost člověka v přírodě?
Žádné pamětihodnosti, náhodou tenhle druh je v knize ohrožených druhů pod názvem Homo Pampalini - moc fajn druh :-))
Ad Anarun: chodím i s přáteli do hor, ale na určitý způsob fotografování je lepší, když je člověk sám.
Ad Jovinka: to zní pohádkově :-)¨
Ad všichni: jsem v cizině, takže když se odmlčím, nenavázal jsem spojení nebo visím hlavou dolů na skále, polykám kilometry s doutníkem v puse, jsem omráčen bleskem, unesen přívalem vody nebo tak něco :-)
No tak sem tu zas a nestčim se divit hned na první straně,asi bych se v první řadě měl omluvit za muj minulý vzkaz kde sem hned na féra tykal :o) Takže dobrý den sem rád že sem se sem zase dostal.Moc hezký článek,pobavil sem se u něj a vzpoměl sem si na sebe jak sem minulý víkend zapadl po kolena do bažiny :o)
Tak a teď se jdu pomalu kochat tou spoustou fotek co tu je ;)
CIPÍS:
Mno, tak s tím tykáním… To mi snad ani radši nepřipomínej (eh…te?…:-)). Taky na netu zásadně tykám. Protože je tu každej pod přezdívkou. A jsem na podobnej přístup zvyklá prakticky od všech lidí, který na internetu poznám.
Mno, ale…v Bobově případě…radši se nebudu rozepisovat, Bob ví, chápe, rozumí…že je mi trapně ještě dneska…ehm:-):-):-)…
Člověk je tak stár, jak starou má duši. A podle některých Bobových příspěvků ještě neprošel pubertou. Takže nějaké tykání nám nemůže zazlívat. A jestli tohoto pána potkám někdy v civilu tak ho normálně slušně pozdravím. Dobrý den pane Bobe:-))
Jak znám Boba,tak má určitě zašity pod kůží kostky věčného aška a trocha tykání od mladých lidí mu udělá dobře…
Tak, tak. Zatímco se zde řeší takovéto problémy, já jsem visel na Hornádem :-)
Já už radši nic neříkám, hihi:-). Ae snad máte všichni pravdu:-):-)…
Ahoj Bobe,
četl jsem si příspěvky k "Jak vzniká…",
člověče, oni z tebe byli nějací vyděšení. (A přitom jsi tak šikovný chlap, že?) Co musím přiznat, rozpoznali tě od hmyzu. To zase na tom nejsi ještě tak špatně. (Mě by si možná spletli.)
Ahoj. Co kolo, kolik je na něm prachu?!
to je právě, umět se zaposlouchat, kde se co v přírodě šustne a přitom sám nedělat hluk. Sednout si třeba do bláta a pozorovat, kdy se hmyzáček otočí, a nebo také třeba ulétne :)