Motýl patří do velké čeledi modráskovitých, vyskytuje se v jednom pokolení od června do srpna na kvetoucích loukách, okrajích lesů i jinde. K hostitelským rostlinám housenek patří šťovík a celík zlatobýl.

Zajímavou vlastností housenek této čeledi je myrmekofilie ( doslova přeloženo mravencomilnost). Housenky těchto motýlů nejdříve žijí volně. Při setkání s mravenci začnou vypouštět specifickou tekutinu, kterou mravenci rádi olizují. Ti tedy odvlečou housenky do mraveniště jako zdroj příjemného výměšku, na druhé straně se ovšem housenky živí larvami mravenců. Jak vidíte, za všechno se platí a nic není zadarmo.

Ke zveřejnění těchto fotografií jsem byl spíše přemluven pro to, aby blog nebyl monotónní. V žádném případě nejsem fotograf krajin ani architektury, takže omluvte jejich kvalitu. Při fotografování této dominanty, kterou všichni dobře znáte alespoň z novin, jsem si chtěl dokumentovat velice zajímavé entomologické a botanické stanoviště, které si zaslouží návštěvu, a zároveň přidávám i galerii slavných vězňů. Odkazy na ně jsou postupně doplňovány.

Městečko Mírov leží u Mohelnice v olomouckém kraji. Je připomínáno již v roce 1266, ve 13. století byl na skalním útesu nad ním postaven hrad. První snímek je z příjezdové cesty, kdy se věznice pomalu vynořuje na obzoru, foceno maximálním teleobjektivem.

V roce 1643 byl obsazen Švédy a ještě téhož roku dobyt císařským vojskem. Na další fotografii je již pohled z příjezdu do městečka.

Celý článek »

V dalších dvou částech se blíže podíváme na dalšího krasavce naší přírody a tím je hnědásek jitrocelový. Z našich hnědásků je nejrozšířenější, lze jej najít na okrajích lesů, cest, loukách i suťových svazích.

Celý článek »

Chladnoucími prsty, mí přátelé, namáčím pomyslný husí brk v pomyslném kalamáři s tuží a pokouším se vytvořiti kloudného slova. Choroba mi sice neustále brání v rozletu, ale mám tady po ruce téma, které mne zatím nikdy nezklamalo. Mimikry. Každý z nás se je snaží vytvořit neustále, třeba při vyvolání z biologie, nutnosti předložit jízdenku v MHD, když se zrovna ztratila a tak dále. Ani celý večer by mi nestačil na vyjmenování všech skutečností, kdy se musím ztratit, zmizet, vysublimovat, neřkuli anihilovat. A jak to vypadá v živočišné říši? Konkrétně u motýlů?

Takto vypadala krajina, kterou jsem procházel závěrem letošního fotografování hmyzu a která mi předvedla mimikry, které určitě všichni znáte, ale málokdy si jich všimnete. Procházel jsem kolem jednoho stromu a něco mi nehrálo. Většinou se na kmen podívám úkosem a nic nevidím, ale tady mi neodpovídala jedna skrvrna. Vrátil jsem se tedy blíž a co to nevidím:

Celý článek »

Patří mezi naše nejmenší okáče. Je rozšířený v nižších a středních polohách, u nás má dvě až tři generace. Najít jej můžeme na loukách, polích a prosluněných stráních.
Motýl je okrově žlutý s očkem v předním rohu a hnědou obrubou, samička je větší než sameček.

Housenka je zelená s dvojitou bílou čárou na hřbetě a žlutým pruhem na boku. Kuklí se hlavou dolů, přezimuje.

Jeseníky, 2005, :-) Bob