Dnes je sobota a ta si vyžaduje trochu odlehčené téma. Tedy ne výuku biologie, ale spíše pohled na naši přírodu z cestovatelského hlediska.

Pavlovské vrchy leží u Mikulova na hranici s Rakouskem (pro neznalé místopisu) a jsou častým místem našich fotografických návštěv. Toto jsou již záběry z října roku 2003. Představ si, čtenáři, že i v tomto pokročilém čase jsme se koupali ve vodě. Skočili jsme do ní navečer jako muži a vylezli jako ženy. To udělá s chlapem chladno.

Druhým záběrem se vracím k “Rozhovoru starců”, jednomu z předchozích obrázků. Věřte či nevěřte, je vytvořen právě z tohoto snímku. Při hraní si s Photoshopem ( nyní jej zřejmě ku vlastní škodě nepoužívám), jsem použil několikanásobný průchod přes deformace - polární souřadnice. A výsledkem byla pseudointelektuální debata.

Tyto poslední dva snímky mláděte kozy bezoárové (Capra aegargus Erxleben 1777) jsou staré 20 let, fotografované na diapozitiv Orwochrom Practicou LTL 3, objektivem Pentacon 135 mm a naskenované do počítače. Při kvalitním fotoskeneru se dá používat i klasická filmová fotografie a obrázky z diapozitivů.

Drazí přátelé, přeji Vám příjemné sobotní čtení, pěkný víkend, předvánoční náladu a a měl bych ještě jednu relativně důležitou poznámku. Tu ale přidám do rubriky “Komentáře, diskuze” a zajímaly by mne Vaše zkušenosti a názory. Zítra tedy nashledanou u nových toulek přírodou a Vašich názorů.

Vážený čtenáři. V našem malém průvodci přírodou a jejím focením je třeba se opět vrátit k vážkám, protentokráte motýlicím a způsobu jejich focení. Na fotografii je

motýlice lesklá (Calopteryx splendens). Její způsob života je charakteristický. Žije na okrajích tekoucích vod, občas se sluní na přilehlých porostech, někdy na polích. Tento exemplář jsem společně s ostatními fotil za pravého poledne v blízkosti Hartínkova. Nemohl jsem se k nim dostat na fotografickou vzdálenost klasickou cestou, okamžitě odlétaly při vzdálenosti 2 m. Vyzkoušel jsem zcela novou metodu, zřejmě totiž bály mého obličeje a přikrčení. Plazil jsem se v pobřežním porostu a fotografický aparát držel v napřažené ruce, přičemž jsem nevyužíval elektronického hledáčku, ale displeje. A kupodivu, výsledek se dostavil. Fotoaparát jim nevadil. Pouze lide z přilehlé vesnice mne považovali za narkomana v posledním tažení, který se již jen plazí a neudrží na nohou. Na fotografiích je sameček, který se od samičky liší výraznou skvrnou na křídlech. Výskyt tohoto hmyzu je od června do srpna, sameček si hlídá své teritorium. Takže na závěr: foť, čtenáři, tento druh s napřaženou rukou přes LCD displej a hýbej se co nejméně. Především si dej pozor na rychlé pohyby a nevhodně dopadající stín vlastního těla.
:-) Bob

Pokračování předchozího dílu.

Ano, drazí přátelé. Nebylo to žádné mladé děvče, ani vysvlečené, ani oblečené (Werichova královna koloběžka), které by mi pomohlo s nošením fotoaparátu, ale nehybná samička kachny divoké (Anas platyrhynchos L. 1758). Kupodivu jsem ji vůbec nevadil, spíše ji zajímalo, kdože se to ráchá v jejím rybníce, dělá hluk a obtěžuje spolubydlící.

Kachna divoká je v našich podmínkách prakticky všudypřítomný vodní pták. Samice má hnědé peří s temně modrou, bíle olemovanou částí křídla, sameček je výrazně pestrobarevný. Hlavní potravu představuje hmyz, larvy, měkkýši a rostliny. V době hnízdění se vytváří dočasné páry. Naše republika tvoří hranici území, odkud se kachna stěhuje na jih, lze ji tedy spatřit celoročně.

Jednoho srpnového odpoledne jsem vyrazil k několika menším rybníkům v okolí bydliště. Vzhledem k tomu, že mým cílem byly vážky a šidélka, patřičně jsem se vybavil vysokou obuví, trpělivostí, nezbytnými cigaretami a určovacím klíčem. Při pobřežní prohlídce jsem se ovšem takřka kompletně ponořil do vody, pouze fotografický aparát a příslušenství zůstalo suché na břehu. I to ale patří k životu fotografa těchto tvorů.

O způsobu fotografování vážek, šídel a motýlic vyšla řada článků, především na serveru “Fotografovani.cz”, schválně z něj nebudu citovat, uvedu vlastní zkušenosti. S řádem vážek (Odonata), kam patří např. šídla, šidélka, motýlice) se můžeme setkat na vrcholu léta i na podzim a to nejen u vody, ale i na lesních mýtinách, cestách. Dle mého názoru je nejideálnější čas pozdní odpoledne nebo časný večer. Poměrně obtížné je u některých druhů taxonomické zařazení. Při fotografování této vážky jsem použil obvyklou metodu mumlání modlitby, která byla vyslyšena. Zároveň je dobré odhadnout, zda použít předsádkové čočky close-up nebo ne. Na fotografii je samička vážky rudé, relativně častého druhu stojatých vod.

Po celou dobu fotografování jsem měl ale pocit, že mne někdo pozoruje. Mrknutí oka na bok mi nebylo k ničemu, nezpozoroval jsem živáčka kromě několika koupajících se lidí. Pocit sílil, můj zátylek někdo probodával pohledem a zvědavost z něj přímo vyzařovala. Otočil jsem se a v tom ji spatřil.

Pokračování příště.

Za oknem opět chumelí, kamióny jsou na svých horských sjezdech vzpříčeny, provoz zablokován a já vzpomínám na léto a fotografování u Jičína v oblasti Hruboskalska. Docela pěkné pískovce, všem doporučuji návštěvu.

Zde je jeden z výhledů při cestě od zámku Hrubá skála, všude se nachází horolezecké terény. Ovšem každá má výprava je zároveň i entomologickou seancí.

Na fotografii je poměrně vzácná kobylka smrková (Barbitistes constrictus, Br.vonWattenwyl,1878). Je dlouhá až 30 mm, nymfy žijí na zemi, dospělci v korunách smrků, které mohou ožírat, Základní zbarvení je zelené, ovšem jsou známy i tmavší formy, jako třeba na fotografii. Všežravá.

Na posledních snímcích jsou opět skalní útvary a pohled z hradu Trosky.

Hruboskalsko, Český ráj, :-) Bob