Jednoho srpnového odpoledne jsem vyrazil k několika menším rybníkům v okolí bydliště. Vzhledem k tomu, že mým cílem byly vážky a šidélka, patřičně jsem se vybavil vysokou obuví, trpělivostí, nezbytnými cigaretami a určovacím klíčem. Při pobřežní prohlídce jsem se ovšem takřka kompletně ponořil do vody, pouze fotografický aparát a příslušenství zůstalo suché na břehu. I to ale patří k životu fotografa těchto tvorů.

O způsobu fotografování vážek, šídel a motýlic vyšla řada článků, především na serveru “Fotografovani.cz”, schválně z něj nebudu citovat, uvedu vlastní zkušenosti. S řádem vážek (Odonata), kam patří např. šídla, šidélka, motýlice) se můžeme setkat na vrcholu léta i na podzim a to nejen u vody, ale i na lesních mýtinách, cestách. Dle mého názoru je nejideálnější čas pozdní odpoledne nebo časný večer. Poměrně obtížné je u některých druhů taxonomické zařazení. Při fotografování této vážky jsem použil obvyklou metodu mumlání modlitby, která byla vyslyšena. Zároveň je dobré odhadnout, zda použít předsádkové čočky close-up nebo ne. Na fotografii je samička vážky rudé, relativně častého druhu stojatých vod.

Po celou dobu fotografování jsem měl ale pocit, že mne někdo pozoruje. Mrknutí oka na bok mi nebylo k ničemu, nezpozoroval jsem živáčka kromě několika koupajících se lidí. Pocit sílil, můj zátylek někdo probodával pohledem a zvědavost z něj přímo vyzařovala. Otočil jsem se a v tom ji spatřil.

Pokračování příště.