S RAWem se učím pracovat teprve chvilku, vlastně od té doby co jsem zrušil film a pořídil digifoťák (před vánoci).
Zrovna včera jsem si koupil program Bibble Pro pro Linux pro zpracování RAW souborů z Nikona D80. Rozhodl jsem se také pro to začít konečně používat ICC profily v celém procesu zpracování fotky abych dodržel barvy.
Kupodivu má používání ICC docela vliv na barvy výsledné fotky :-)

Ahoj Bobe, ke zmínce, že používáš i Digital Photo Professional, jen doplním, že aktuální verze je 3.2.0 (která přináší, jak jinak, nějaké to vylepšení navíc):

http://www.usa.canon.com/consumer/controller?act=ModelInfoAct&fcategoryid=139&modelid=12929#DownloadDetailAct

Já sám jsem s DPP vcelku spokojen - na to, že jej Canon dává ke svým foťákům zdarma, je to dost dobrý SW (a dle mého názoru i s dobrou kvalitou výstupu). Samosebou bych v něm pár drobnůstek ještě uvítal - např. volné otáčení snímku (pro “narovnání horizontu”) s následným automatickým ořezem, ale není to nic, co se nedá dohnat v dalším kroku (v jiném SW).

Asi tu budu za heretika, ale podle mého skromného názoru lze při focení do RAWu dosáhnout jen marginálně lepšího výsledku než úpravou JPEG výstupu z fotoaparátu.

RAW má smysl pouze u scén s extrémním dynamickým rozsahem nebo v případech, kdy člověk zmrší expozici. Jinak je to jen marketing, protože možnost ukládat RAW je recenzenty hodnocena kladně a tudíž zvyšuje prodejnost, respektive fotoaparát bez této vymoženosti by zbytečně o nějaké ty zákazníky přišel.

A neodpustím si poznámku, že jistá část fotografické veřejnosti si honí ego tím, že “cvaká Mařku do RAWu jako profík”. Těm ostatním, co fotí do RAWu z čirého entuziasmu, budiž ovšem toto potěšení přáno.

Ahoj!
Docela mě to téma překvapilo, neb jsem to dosud považoval za věc tak jednoznačnou, že na ní není co řešit - ovšem z opačného pohledu než Marek. Přiznávám, že jsem digitálista začátečník (do loňska jsem digitál neměl v ruce a pořád fotím ze 70% na filmy) a taky že dělám převážně krajiny a ne Mařky, takže mám možná jednostranné představy. :-) Nicméně se focením a digitálním zpracováním už nějaký pátek (desetiletí) zabývám.
Čili 2 these, které prostě platí - to nemá být nějaký flame, jen zkušenost:
- Když se fotí na digitál, tak neexistují jiné světelné podmínky než “extrémní dynamický rozsah”, a to u jakékoliv (!) scény, kde je obloha. To, co film běžně vyrovná, bude z digitálu buď vypálené nebo černoch v tunelu. Uložit to po vyfocení do JPEGu je jako hodit to rovnou do koše.
- Jakýkoliv (!) JPEG je znehodnocením fotky! Při sebemírnější kompresi. Jistě, na obrázku 1000×600 bodů na webu se to moc nepozná, na tisku A3 a větším jednoznačně. Tohle už mám “ve voku”. Týká se to, jak známo, ploch, kde jsou přechody blízkých odstínů. Typicky: olistěná koruna stromu. Nebo pleť té Mařky. Dejte to JPEGu a máte zkaženou fotku. Jako když člověk přejede mokrou houbou přes akvarel. Paradoxně jsou na tom líp skeny z filmu, protože zrnitost brání JPEGu, aby příliš vyhlazoval. Mimochodem, on jako existuje foťák, který ukládá jen do JPEGu? To je snad dětská hračka, ne? To, prosím, není výsměch, ale otázka. Fakt existuje? Zatím jsem jiný digitál než Canon 400D neměl v ruce, tak nevím, jen nad tím kroutím hlavou.

Má dosavadní zkušenost s “vyvoláváním” RAWů:
(Na okraj: analogie s vyvoláváním negativu (čemuž odpovídá proces RAW -> TIFF) a zvětšováním (fotošopení obrázku) mi taky připadá velice trefná).
Používám Canon DPP, jinde to je asi podobné. Hlavní zkušenost: každý snímek je unikát. U každého extra si hraju s tvrdostí gradační křivky, čili “Adjusting Dynamic Range” nebo “Adjusting Contrast”. Vesměs změkčuji, jinak bych měl v polovině případů typický “digitální” (rozuměj: vypálený) obrázek. Dále: u každého obrázku vyzkouším všechny “Picture styles”. Mám třeba dva po sobě následující obrázky za stejných podmínek, stejně každému sedne něco jiného. I tak se to časově vyplatí, ty “styly” jsou docela chytré, analogické vyladění ve Photoshopu by trvalo daleko déle. To mluvím o části “RAW adjustment”, část “RGB adjustment” nechávám do Photoshopu, ten to umí líp. Kupodivu téměř nemusím sahat na vyvážení bílé (neboli teplotu světla), to nechávám na “Auto”. Tohle mají u Canonu nějak dobře vyřešené (kamarád s Nikonem D80 má s vyvažováním bílé dost velké potíže). Čili plně potvrzuji Bobovu zkušenost: pohrát se s “vyvoláním” RAWu je na první pohled práce navíc, ve skutečnosti krok, který dokáže ze snímku hodně “vydolovat” a ušetří spoustu trápení při jeho následném zpracování.

Ahoj Bobe,
když už pracuješ s RAWem, tak tam přidej trochu černé :) Tihle pavouci jsou nějací pobledlí :)

Jinak samozřejmě naprostý souhlas, RAW je základ. Jakákoliv zásadnější úprava na JPEG obrázku je nutně ztrátová, kdežto RAW leccos snese. Viz zmíněná korekce bílé - rozhodně se moc hodí. Tuhle jsem třeba fotil na plese, kde se střídá mnoho druhů světelných zdrojů. Při focení bych musel každý snímek cvakat dvakrát - jednou na střední šedou pro vyvážení bílé ve fotoaparátu a podruhé pro vlastní snímek, a na to jaksi nebyl čas. Další věc je, že snímky v JPEG formátu z fotoaparátu mívají 8 bitů na kanál, kdežto RAW 12 či 14 bitů - a při následných barevných úpravách je tedy více prostoru pro korekce, nedochází tak brzy k posterizaci/bandingu.

Takže ano, jistě jsou tací, kteří “fotí Mařku do RAWu” a cítí se díky tomu jako profíci, někteří fotí do RAWu pro to, že jim to pomáhá dosáhnout požadovaného výsledku.

Jediná potíž je větší časová a hardwarová náročnost následného zpracování, ale to už je na každém, zda mu to za to stojí. Ale co, důležitý je výsledek.

Tož hodně krásných fotek všem, v jakémkoliv formátu :)

Matouš M.