Lišejník je příkladem podvojného symbiotického organismu, v tomto případě jde o soužití houby s autotrofní řasou. Houby nemají chlorofyl a nejsou tedy schopné fotosyntézy, tj. syntézy organických látek, které tak musejí získat již hotové z jiných zdrojů - tedy od jiných organismů. K tomu vyvinuly různé životní strategie: -získání násilím (parazitismus), spoluprací (symbioza), rozkladem mrtvých tkání (saprofytismus). Lišejníky se proto v poslední době označují jako jako lichenizované houby. Praktickým důsledkem je to, že jméno lišejníku se vztahuje pouze na houbového partnera symbiozy.

   Převzato z Botanického ústavu AV ČR, autor Jiří Liška.

Orlová-Lutyně, 29.6.2020                                                                                        :-) Bob