Jsem zpět, drazí čtenáři. Pomalu jsem se vracel po pravé kolejnici předchozího obrázku, jemně našlapuje jak pravý fotograf přírody a přináším další záběry. Jsou samozřejmě z jiného ročního období. Přechodně se budu zabývat pavouky, kteří jsou opravdu všudepřítomní a setká se s nimi každý.

Na fotografiích je čelistnatka Tetragnatha montana, kterou jste mnozí mohli spatřit na okrajích rybníků či stéblech vodní vegetace. Naše druhy jsou velké do 11 mm, Všimněte si na spodní fotografii charakteristického postoje. První 2 páry nohou jsou nataženy dopředu, čtvrtý pár dozadu a třetí obepíná stéblo. Podobně jako křižáci i čelistnatky si pletou kolové sítě. Na obrázcích je vyfocena samička, sameček je tmavěji zbarven.

Až přijde jaro, pokuste se zbavit odporu k těmto živočichům a využijte znalostí zde získaných. Co se týče vlastního fotografování, není příliš náročné, obtížnější je hledání jedinců. Vyplatí se použití close-up čoček. K jejich vlastnostem a typům se vrátím později.

Vážení a milí čtenáři. Je noc, světla svítí, mrzne až praští, poslední vlak dohoukal a já mizím. Všimněte si stop vedle pravé kolejnice. Jsou moje a najednou se ztrácí stejně jako já. Nebuďte ale smutní. Abych vás netrápil svou nepřítomností již v noci, časuji toto sdělení na nedělní ráno na 7.00. Nehledejte mne, nepátrejte po mé existenci, naopak zkoušejte postupy, které jsem vám ukázal a vše mi pište do komentářů. Vrátím se. Váš Bob.

Po krátkém vysvětlení mého vztahu k Pálavě a vzniku “rozhovoru starců” je na čase se opět vrátit k řádu vážek (Odonata). Musím upozornit, že taxonomické zařazení může být složité, určit přesně druh je pro fotografa občas nemožné, ale to nás přece nemůže vůbec odradit. Nejdůležitější je radost z pěkného snímku, odpočinek v přírodě a pozorování chování drobných tvorečků, kteří postupně ubývají. Všimněte si pozadí, nenašel jsem Bobovo vejce.

Šidélko větší (Ischnura elegans, Vander Linden 1820) se vyskytuje především kolem stojatých a pomalu tekoucích vod, má délku těla asi 30 mm, rozpětí křídel do 40 mm. Při páření šidélka vytváří tandem, mohou takto i společně poletovat. Bližší pohled na místa spojení uvádím níže. Fotografování tohoto hmyzu nebývá obtížné, jen je třeba se chovat klidně a opětovně zdůrazňuji z vlastních zkušeností: pozor na dopadající stín našeho těla a prudké pohyby.

Abych vám, milí čtenáři, zprostředkoval i doporučení jiných fotografů, uvádím webovou adresu, kterou stojí za to navštívit: Fotoinspirace 1.díl - vážky. Pokud fotíte nebo budete častěji fotit přírodu, sami nakonec v bydlišti či fotografických místech získáte vlastní zkušenosti, které jsou neocenitelné.

Dnes je sobota a ta si vyžaduje trochu odlehčené téma. Tedy ne výuku biologie, ale spíše pohled na naši přírodu z cestovatelského hlediska.

Pavlovské vrchy leží u Mikulova na hranici s Rakouskem (pro neznalé místopisu) a jsou častým místem našich fotografických návštěv. Toto jsou již záběry z října roku 2003. Představ si, čtenáři, že i v tomto pokročilém čase jsme se koupali ve vodě. Skočili jsme do ní navečer jako muži a vylezli jako ženy. To udělá s chlapem chladno.

Druhým záběrem se vracím k “Rozhovoru starců”, jednomu z předchozích obrázků. Věřte či nevěřte, je vytvořen právě z tohoto snímku. Při hraní si s Photoshopem ( nyní jej zřejmě ku vlastní škodě nepoužívám), jsem použil několikanásobný průchod přes deformace - polární souřadnice. A výsledkem byla pseudointelektuální debata.

Tyto poslední dva snímky mláděte kozy bezoárové (Capra aegargus Erxleben 1777) jsou staré 20 let, fotografované na diapozitiv Orwochrom Practicou LTL 3, objektivem Pentacon 135 mm a naskenované do počítače. Při kvalitním fotoskeneru se dá používat i klasická filmová fotografie a obrázky z diapozitivů.

Drazí přátelé, přeji Vám příjemné sobotní čtení, pěkný víkend, předvánoční náladu a a měl bych ještě jednu relativně důležitou poznámku. Tu ale přidám do rubriky “Komentáře, diskuze” a zajímaly by mne Vaše zkušenosti a názory. Zítra tedy nashledanou u nových toulek přírodou a Vašich názorů.

Vážený čtenáři. V našem malém průvodci přírodou a jejím focením je třeba se opět vrátit k vážkám, protentokráte motýlicím a způsobu jejich focení. Na fotografii je

motýlice lesklá (Calopteryx splendens). Její způsob života je charakteristický. Žije na okrajích tekoucích vod, občas se sluní na přilehlých porostech, někdy na polích. Tento exemplář jsem společně s ostatními fotil za pravého poledne v blízkosti Hartínkova. Nemohl jsem se k nim dostat na fotografickou vzdálenost klasickou cestou, okamžitě odlétaly při vzdálenosti 2 m. Vyzkoušel jsem zcela novou metodu, zřejmě totiž bály mého obličeje a přikrčení. Plazil jsem se v pobřežním porostu a fotografický aparát držel v napřažené ruce, přičemž jsem nevyužíval elektronického hledáčku, ale displeje. A kupodivu, výsledek se dostavil. Fotoaparát jim nevadil. Pouze lide z přilehlé vesnice mne považovali za narkomana v posledním tažení, který se již jen plazí a neudrží na nohou. Na fotografiích je sameček, který se od samičky liší výraznou skvrnou na křídlech. Výskyt tohoto hmyzu je od června do srpna, sameček si hlídá své teritorium. Takže na závěr: foť, čtenáři, tento druh s napřaženou rukou přes LCD displej a hýbej se co nejméně. Především si dej pozor na rychlé pohyby a nevhodně dopadající stín vlastního těla.
:-) Bob