Na fotografii se můžeme podívat na břišní stranu samičky křižáka a její orgány. Nejvíce nás budou zajímat snovací bradavky, před nimi je stojí za povšimnutí pohlavní destička (epigynie), za ní pak již následuje kloubní připojení nohou.

Pavouci mají 6 až 7 typů snovacích žláz, které ústí na snovacích bradavkách. Dobrým příkladem k pochopení tvorby pavučiny nám může sloužit takzvaná ampulátní žláza, která je určena k tvorbě hlavních nosných vláken pavučiny a dále vláken jistících. Je složena ze 3 částí: vnitřního vývodu, jehož buňky produkují hmotu přecházející do rezervoárové části žlázy. Zde dochází k dříve zmíněné polymeraci bílkoviny se snížením obsahu vody a jejím odvodem do koncové části žlázy, která je vyvedena do vrcholu snovacích bradavek. Pavoučích vláken máme hodně druhů, například jistící vlákna, hlavní nosná vlákna, vlákna stěn kokonů, chytací spirály, vlákna pro obalení kořisti a jiné.

Těchto pár informací, které jsou samozřejmě hrubě zjednodušené, zčásti doplňují informace z předchozího článku o pavučině.

Jeseník, 2.1.2007 :-) Bob

Určitě to je netradiční název pro novoroční článek na blogu. Měl by být asi vznosnější, více poetický, ale není :-). Silvestra jsem strávil s lidmi, které jsem doposud nikdy nepotkal a bylo mi dobře. Nesplnil jsem své fotografické předsevzetí - vyfotit ohňostroj v Olomouci, byl jsem jí příliš vzdálen. Ale uvědomil jsem si jednu věc: odpoledne jsem strávil nějakou chvíli na skládce u Šternberka a objevil její kouzlo, které jsem zachytil na fotografii. A stejné to může být i s lidmi: jsem jimi fascinován a okouzlen tam, kde bych to nikdy nečekal.

Skládka u Šternberka, 31.12.2006, :-) Bob

Vážení čtenáři tohoto blogu. Při fotografování této mety podzimní jsem ležel v bahně, třes ztuhlých rukou bezvadně otestoval stabilisátor mého Panasonicu DMC-FZ50, a přemýšlel, jaký článek vlastně vytvořím. O tomto pavouku již něco víme (viz předchozí články v rubrice Pavoukovci), ale je pro mne do určité míry i symbolický. Má první makrofotografie před mnoha lety, kdy jsem fotil Practicou LTL 3, objektivem Pentacon 50 mm s mezikroužky a bleskem Mecablitz, byla právě s tímto tvorečkem.

O metě tedy nebudu psát, ale na konec roku se zamyslím všeobecně nad blogem. Nemyslete si bláhově, že je dílem geniálního jednotlivce. Já sice jak vítr svištím krajinou české kotliny a slovenských hor, čechrám vlasy ženám a shazuji klobouky mužům, hovořím se sarančaty, mravenci a včelkami, ale dílo je trochu kolektivní. Mnozí mne s varovným prstem upozorňují, že jsem špatně vyvážil bílou, pokazil kompozici snímku například dotykem křídla s okrajem fotografie, zvolil přespříliš silnou a razantní kompresi JPEGu, kácí se mi linie, padá architektura, proč vůbec fotím digitálním kompaktem a ne zrcadlovkou, další přeřazují má pracně vyhledaná taxonomická zařazení zcela jinam (a právem). Pak jsou také čtenáři, kteří tento blog čtou a usměrňují má témata. Takže vám všem bych chtěl poděkovat, některým přímo jmenovitě:

- mému synu Martinovi: blog byl jeho nápadem

- Pavlu Krásenskému za krásný večer strávený u něj doma. Poprvé jsem viděl na vlastní oči profesionální svět digitální makrofotografie

- Matouši Mihaličkovi: je mým hlavním učitelem digitální fotografie

- Martinu TPY Vranému: marně ho doháním ve fotografickém pohledu na krajinu, potěšil mne svým hostujícím článkem

- Marku Vojtíškovi (Kolas) a Jiřímu Benešovi: taxonomie motýlů

- Lukáši Konečnému (Lacerta): taxonomie vážek a šidélek, občasné společné fotografické toulky

- Stanovi Korenkovi (slovenský arachnolog): taxonomie pavouků

- Stanislavu Krejčíkovi: taxonomie brouků

- Renatě Křížové, Maryen1 a dalším za poskytnutí azylu poutníkovi na cestách

- Ivance za občasné korektury textů

- Silvestru Szabó: připomínky k makrofotografii

- dál čtenářům a komentátorům tohoto blogu (jsou hnacím motorem mého zkoumání): Janyctě, Mamutíkovi, Bacíkovi, Ddreameře, čarodějce Okinom, Honzovi Smékalovi, N z Milión fotek, Janě Flochové, Ivetě, Pavlíkovi a Vaškovi (to jsou mí další synové), Netopejrovi, Honzovi Pavlíkovi, Krondolovi, Ivě Strachotové, Cipísovi, Jovince a mnoha dalším

- bohům (křesťanskému, islámskému), bönskému panteonu a keltským druidům za udržení dobré nálady a pozitivního myšlení

- mým přátelům z lesů, mýtin a strání (včelka, mravenec strážce, sarančata se svou Kámasútrou …)

Jak vidíte, je zde celá řada jmen a určitě jsem hodně neuvedl. Nechávám tento článek otevřený a budu jej postupně doplňovat.

Ještě bych se chtěl zmínit o (jak já říkám) zvláštním jevu na blogové a fotografické scéně a tím je Ondra Kapl. Rád se dívám na jeho fotografické nadšení, vtipné průpovídky a pozvolný růst. Jako by mi z oka vypadl v mých 14-ti letech. Jeho blog všem doporučuji k občasnému nahlédnutí ( o to víc se bude snažit, aby čelil naší kritice :-)).

Všem vám přeji hezký další rok, nesnáze a protivenství ať zdoláváme s úsměvem a pro fotografy mám přání ne dobrého světla, nýbrž dobrých fotek.

Jeseník, 30.12.2006 :-) Bob

Nedávno jsem vyrazil na jesenickou hřebenovku a během krátké doby vznikl tento článek. Mohl by se taky jmenovat “Rozmary počasí”. Na prvním snímku je krajina , kterou jsem stoupal směrem na Vřesovou studánku. Krásné počasí, nefoukalo, Panasonic DMC-FZ50 se mi houpal kolem krku jako perly v dekoltu mladé ženy a pátral jsem na zemi po hmyzu. Nejlépe takovém, které v tomto počasí i roční době umí fotit Pavel Krásenský.

A pak to přišlo. Během minuty začalo foukat, přihnal se mrak a za sedm minut po exponování prvního snímku jsem pořídil druhý.

Přiznám se, že takové počasí mi vyhovuje. Testuji, při jaké okolní teplotě ztuhnu mrazem a za jak dlouho. Jsem si vědom, že s přibývajícími roky teplota tuhnutí stoupá a čas se zkracuje.

Proto s sebou raději vždycky nosím maskáčovou pláštěnku, čelovou baterku a sirky nebo zapalovač. Člověk nikdy neví, kde a jak skončí…

Za necelou hodinku jsem dorazil k Vřesové studánce, která je na posledním snímku a celou cestu mne provázelo počasí jak přifoukané z Mlžných hor.

Co by ale člověk neudělal pro otužování vlastního těla a fotografování, že?

Hřebenovka Jeseníků, 19.11.2006 :-) Bob

Slunilky patří mezi středně velké, velice hojné mouchy. Nejčastěji se s nimi můžeme setkat v bytech, kde létají kolem lustrů a značně obtěžují.

Tento snímek patří k těm, na kterých testuji nový Panasonic DMC- FZ50. A k jakým závěrům jsem zatím dospěl? Nemohu posuzovat ve srovnání s DSLR, ale v oblasti EVF fotoaparátů patří výbavou k tomu nejlepšímu, co je v současné době na trhu. Ve srovnání s Olympusem SP-500 je mnohem pohotovější, 2 rollery, rychlý přístup k základním funkcím, výklopný LCD displej a stabilisátor musím ocenit.

Co se týče vlastních snímků, nejsem ale až tak spokojen. 10 megapixelů je na velikost čipu přespříliš a obrazový procesor Venus Engine III. se mi zdá příliš razantní při vyhlazování šumu. Pár sérií jsem nafotil do RAWu, přístroj zároveň vytváří i JPGy. Výsledná velikost těchto dvou souborů je 20 mega, což je dost.

Příslušenství je závitem 55 mm kompatibilní s Olympusem, to je pro mne výhoda. Mohu tedy používat makro i telepředsádku dříve pořízené.

Pokud by byl nějaký dotaz na tuto podzimní novinku na našem trhu, klidně se ptejte. Některé krajinářské i makro snímky pořízené Panasonicem jsem již na tomto blogu publikoval.

Jeseníky - Bobrovník, 27.10.2006, dokončení textu 25.12. :-) Bob