Tento motýl, patřící do píďalek, je všeobecně rozšířený a běžný. Vyskytuje se na loukách, polích, lesních mýtinách i jinde. Pokud svítí slunce, létá přes den. U nás má dvě generace. Housenky první generace žijí na vikvovitých rostlinách v květnu a červnu, druhé generace pak v srpnu a září. Kresba i barva tohoto pěkného motýlka je dosti variabilní.
Český Krumlov, 16.7.2006 :-) Bob
Jedna z mých cest loňského roku vedla na hrad Litice. Tento je vybudován kousek od Žamberka, další stejného jména leží u Plzně.
Hrad byl postaven ve 13. století na skalnatém ostrohu nad řekou, z této původní stavby však nezůstalo skoro nic. V 15. století za vlády Jiřího z Poděbrad byl kompletně přestavěn.
Cílem této přestavby bylo především zdokonalené opevnění s výstavbou rozsáhlého předhradí.
Vlastní hrad se měl totiž stát úkrytem pro korunovační klenoty a Zemské desky. Protože se mi nepodařilo nafotit jeho celkový vzhled, uvádím aspoň schéma jeho půdorysu.
Pod kameny, ale i ve vlhkém listí nebo štěrbinách zdí můžeme nalézt tohoto drobného suchozemského korýše. U nás je rozšířený prakticky všude. Živí se rostlinnými zbytky a tím patří k tvůrcům humusu, což je chvályhodná činnost. Jeho největšími nepřáteli jsou pavouci. Při napadení se stínka brání vylučováním lepkavé látky, která pavouka může odradit od útoku.
Při fotografování stínky mne nejvíce zaujaly její oči. Podobné složení jsem ještě na fotografiích neviděl a marně jsem pátral na internetu po bližších informacích. Pokud nás některý z čtenářů tohoto článku poučí, budu rád.
Hrome, proč se na mne ta stínka tak dívá? To asi nestihnu utéct.
Jeseníky - lázně, 13.3.2007 :-) Bob
Protože jaro je na horách ještě daleko, seběhl jsem do nížiny a navštívil chráněnou oblast Litovelské Pomoraví. A fotit bylo co. Především koberce sněženek kolem řeky Moravy, občas na mne vykoukl křivatec a plicník, mezitím zvědavě hleděly veverky, co to asi dělám.
Křivatec žlutý je víceletá bylina patřící do čeledi liliovitých. Rozmnožuje se pomocí podzemní cibulky, kvete v březnu až květnu. Je rozšířený takřka po celé Evropě, především ve smíšených a listnatých vlhčích lesích. O jeho využití v lidovém lékařství mi není nic známo.
Litovelské Pomoraví, 10.3.2007 :-) Bob
Od jara až do podzimu můžeme v přírodě zahlédnout tmavší pavouky, kteří od nás prchají pryč. Ve většině případů se jedná o slíďáky, kterých je u nás kolem 30 druhů. Rod Pardosa, kam patří i slíďák mokřadní, neloví kořist pomocí pavučin, ale pomocí zraku pátrá po kořisti a když je dostatečně blízko, rychle po ní skočí.
U samičky na fotografii si všimněte kokonu a jeho světlého švu. Několik dní po páření samička upřede na zemi kruhovou základní destičku. Na ni naklade několik desítek vajíček, snůšku překryje krycí destičkou a obě spojí nám již známým švem. Dle Buchara umožňuje tento pružný šev zčásti narovnat tělo i nohy vyvíjejícím se nymfám v kokonu.
Hrad Litice, 24.6.2006 :-) Bob