Mé další fotografie a články z cestování po “Modré planetě” jsou mimo jiné zde: “Pamětihodnosti II.”
A nesmím samozřejmě zapomenout na dávnou dobu: “Pamětihodnosti I.”
V Lužických horách u městečka Cvikov se nachází velmi krásné (za slunečného počasí) malinké udolí, v jeho centru teče potok a je zřejmě určeno pro samotáře. Ani se nedivím, při jeho procházení jsem cítil příjemný klid, žádný shon ani pachtění. Dříve se nazývalo Luciin důl podle děvčete z rodiny majitele této oblasti, která sem jezdila lovit a trávila samotářské chvíle.
Pokud se mírně stoupá údolím nahoru, tak cesta začíná u dvou pískovcovitých skal. Větší je “Čertova skála“, ta menší pak “Panenská skála“.
Naproti je do vyčnívající skály vytesána plastika Krista bičovaného u sloupu s neznámým autorem a nad plastikou jsou obrázky.
Celý článek »
Ležel jsem si jenom tak na skoro opuštěné pláži na západním pobřeží řeckého ostrova Lefkáda a a líně pozoroval racka. S sebou jsem si vzal jen makroobjektiv Canon 100 mm ohniskové délky, protože jsem nepředpokládal fotografování něčeho většího než je dobře urostlá kudlanka. Ale tento pták se přede mnou pořád producíroval.
Tak jsem vzal svoji výbavu a rozhodl se vyzkoušet maximální bezpečnou vzdálenost, do které mě pták pustí. Byla kolem 20 metrů a tak jsem udělal pár snímků.
Larus argentatus je nejčastějším mořským rackem. Výrazná podobnost a příbuznost s rackem středomořským a bělohlavým může vést k chybě v určení druhu.
Dosahuje velikosti káněte, má žlutý zobák a masově nebo žlutě zbarvené nohy. Hnízdí v květnu až červnu, nejčastěji v koloniích na mořském pobřeží, někdy ve vnitrozemských vodách. Potravu tvoří různí mořští živočichové, vejce a mladí ptáci. Je částečně tažný, na fotografiích je sameček.
Ostrov Lefkáda, Řecko, červen 2011
Bližší informace o blanokřídlém hmyzu jsou zde.
Část měsíce června jsem strávil lenošením a fotografováním na řeckém ostrově Lefkáda v Jónském moři. Při brouzdání kolem pobřeží jsem narazil na chrousty mlynaříky a taky na tento zajímavý hmyz, který je na fotografii. Přiznám se, že jsem měl trochu strach, jestli mě při fotografování nebodne, ale nic se nestalo.
Přišel mi domů poslední výtisk časopisu “Naše přiroda“, kterou rediguje Pavla Mládková a v něm byl článek o čeledi ”Žahalkovitých” z blanokřídlého hmyzu a já jsem měl hned jasno. Kolem mně létala žahalka obrovská, která k vývoji potřebuje larvy chroustů, nosorožíka kapucínka a roháče velkého. Proto ten výskyt chroustů.
Žahalka obrovská patří mezi druhy blanokřídlého hmyzu, který se vyskytuje na jihu Evropy, ojediněle i u nás na jižní Moravě. Na fotografii je samička dosahující velikosti kolem 4 cm, sameček je menší. Jsou pro ni charakteristické 4 žluté skvrny na zadečku a světlejší zbarvení hlavy. Její vajíčka se vyvíjejí v larvách výše uvedených brouků.
Dospělá imága se živí pouze nektarem.
Ostrov Lefkáda, Řecko, 15.6.2011 :-) Bob
Další zástupci flory jsou zde.
Lnice patří mezi naše běžné květiny z rodu krtičníkovitých (Scrophulariaceae) , i když poslední dobou vidím její ústup. Je vysoká kolem 50 cm, vyskytuje se ve světlých lesích, na rumištích a stráních.
V lidovém lékařství je užívána především jako součást čajů při onemocněních jater, žlučníku a ledvin, přidávala se také do mastí na terapii slizničního krvácení (podobně jako známá měsíčková mast).
Mařeničky u Cvikova, 5.7.2011 :-) Bob
Několikrát jsem se před časem v mé cestovatelské příručce zahleděl na tyto zvláštní kameny a přemýšlel, jak vypadají v reálu. A když jsem projížděl silnicí z Liberce do Jablonného v Podještědí, tak jsem je po pravé straně cesty u lesa zahlédl. Nelenil jsem, auto zaparkoval u benzinové stanice v Jítravě a vyrazil směrem k lesu, na jehož okraji se nachází.
Tyto izolované kameny byly vyhlášeny přírodní památkou v roce 1964. Vznikly zvětráváním druhohorních (křídových) pískovců, jejich bílou barvu způsobuje vyšší obsah kaolinického tmelu ve svrchních vrstvách.
No prostě, vypadají nádherně. Bílé šutráky na kraji lesa. Přiznám se, nic tak kontrastního jsem na kraji lesa nepotkal (kromě pěkných holek).
Jítrava, 5.7.2011 :-) Bob
