Další fotografie a odkazy na články z mých toulek po zeměkouli jsou tady a zde.
Tak tento most je nejstarší v celé střední Evropě, ba dokonce starší než Karlův most v Praze. Byl vystavěn v druhé polovině 13. století za vlády Přemysla Otakara II. Přes most vedla takzvaná “Zlatá stezka”, která spojovala české země s Bavorskem a horními Rakousy a využívala se jako kupecká stezka. Na horním snímku je pohled po toku řeky Otavy, vybíhající výčnělky jsou “ledolamy”, které sloužily i jako ochrana proti plujícím kmenům.
Na spodním snímku je pohled z druhé strany.
v 18. století byly na zábradlí mostu umístěny sochy, na dalším snímku je sousoší Kalvárie. V současné době se na mostě nachází pouze kopie, originály jsou uloženy v Prácheňském muzeu v Písku.
V období, kdy jsem se toulal v Písku a po okolí, byla na nábřeží Otavy výstava obřích soch z písku akademických sochařů Jiřího Kašpara a Josefa Faltuse. Tady je pohled na jednu z nich, výškou nás značně převyšovaly.
Ovšem i my, Moravané, se můžeme pochlubit starobylým kamenným mostem. Je v Litovli a tady je odkaz na článek o něm.
Písek, 30.8.2014 :-) Bob
Další fotografie a odkazy na články o rostlinách jsou zde.
Tak jsem si šel koupit do Kauflandu banány, ale rozmyslel jsem si to. Radši jsem nabral rajčata a vzpomínal na kvetoucí banánovniky na Kypru.
Jedná se o vytrvalou rostlinu dosahující výšky až 10 metrů. Její taxonomie je poměrně obtížná, křížením vznikají různé poddruhy. Květy jsou červené a z jednoho banánovníku se může za sezonu získat přes 100 kg banánů. Do středomořských oblastí se šířil od 16. století, první banány se u nás na trhu objevily až v roce 1924, nejdříve bylo nutné vykoumat mrazírenskou loď.
Kypr, 17.6.2015 :-) Bob
Další fotografie a odkazy na články o floře jsou zde.
Tato rostlinka vysoká až 50 cm kvete od května do září na lesních paloucích, v křovinách a řidším lesním porostu. Je to polocizopasný druh, svými kořeny vysává živné roztoky z kořenů hostitelských rostlin. Vzhledově je nezaměnitelný, mladší listy mají fialovou barvu.
Článek píši za sněžení venku, těším se na jaro a další fotografování přírody.
Jeseník - lázně, 11.7.2015 :-) Bob
Další fotografie a odkazy na články z mého putování po zeměkouli jsou tady a zde.
Tyto zvláštní kamenné útvary se nacházejí na vrcholu Smolného kopce (404 m.n.n.), který v době ledové vytvářel takzvaný “Nunatak”. Protože nejsem geolog, musel jsem se obrátit na pomoc na Wikipedii.
Zdejší oblast byla v době ledové pokryta ledovcem a jako osamělý žulový vrch z ní vyčníval vrchol Smolný, což je v inuitštině (eskymácký jazyk, předkové pochází z poloostrova Čukotka) právě nunatak. Tento název se v geologii začal používat v druhé polovině 19. století i v západních jazycích.
Takovéto misky vznikly působením deště a zvláštní vlastností místní žuly, což představuje kulovitou odlučnost.
Celý článek »
Další fotografie a odkazy na mé články z toulek po zeměkouli jsou tady a zde.
Takže na fotografiích je pohled na Praděd i s jeho vysílací věží. Dosahuje výšky 1491 metrů nad mořem, vlastní rozhledna ještě zvyšuje vrchol kopce o 162 metrů. Je na ní televizní vysílač, restaurace a možnost ubytování.
V roce 1990 byl Praděd společně s okolím včetně Petrových kamenů vyhlášen národní přírodní rezervací. Krajina má charakter severské tundry s mnoha chráněnými rostlinami a lokálními endemity ještě z doby ledové.
Na spodním snímku je zachycen Praděd i s Petrovými kameny, které vytváří bloky skal sahající do výšky sedmi metrů. Je na ně přísný zákaz chození především kvůli ochraně endemitů, jako je například vrba bylinná, zvonek jesenický nebo lipnice jesenická.
Až se budete toulat v této krajině, nezapomeňte si projít jesenickou hřebenovku ve dvou částech. První míří přes Jelení studánku na Skřítek, druhá vás zavede na Červenohorské sedlo s možností pokračovat dál do Ramzové. Jenom při spaní pod širákem myslete na možnost bleskurychlé změny počasí a průměrnou roční teplotu v této oblasti kolem 1 stupně C. Mluvím z vlastních zkušeností, často jsem v okolí před mnoha lety bivakoval a fotil kamzíky :-).
Jeseníky, 27.10.2013 :-) Bob
