Vážení čtenáři, jedná se vzpomínku na reportážní fotografii druhé poloviny 70-tých let, zrekonstruovanou z předprodukční fotografie multifunkčním zařízením Brother - DCP 110C.

V té době technika fotografování a tvorby fotek byla dosti odlišná od nynějšího digitálního věku. V terénu nebylo možné kontrolovat výsledky, veškerá další práce se odehrávala v černé komoře a při tvorbě takovéto fotografie se dá říci, že co kus, to originál. Proč ale článek vlastně vznikl: právě dočítám Fotografii 2/2006 a je zde rozhovor s fotografem Karlem Cudlínem. Jedna z otázek zní, čím se vlastně živí fotograf na volné noze? A v odpovědi je slyšet postesk nad digitalisací a globalisací ve fotografii, kdy sehnat reportážní zakázku je dost těžké. Ve fotobankách se ukrývají statisíce fotek, které mohou redakce časopisů použít a jsou pod cenou. Uvádím zde odkaz na jednu takovou: Fotobanka

Tento a další snímky, které přijdou ze starého archivu, berte jako moji vzpomínku na “jednodušší” roky v reportážní fotografii :-)

Návštěvníkům, kteří budou číst tento dopis, doporučuji napřed návštěvu článku Vřetenuška obecná a jeho přečtení včetně! komentářů, na které odpovídám.

Odkaz uvádím zde: Vřetenuška obecná a Fredyho komentář

Fredy!

Dlouho jsem čekal, jestli se snad znovu neozveš a neukážeš mi některé z fotografií, oceněné na mezinárodních výstavách. Myslím ty plné pohybu, větru, hrajících si dětí, utrpení. Nikde nic. V opavském fotbalovém klubu Tě neznají, na posledním World Press Photo jsi se neukázal, nikdo z Tvých známých, kteří doporučili Tvé fotografie na výstavy, o sobě nedal vědět. Jsi prostě pro mne neznámým člověkem, kterého bych za přítele nechtěl. Ale v něčem jsi mi posloužil. V 80-tých letech jsem vystavoval černobílé fotografie reportážní, z přírody a kupodivu i takové, o kterých se zmiňuješ - děti. Snímky z dětského světa, vyjadřující pohyb, radost, zvědavost, úžas i smutek.

Celý článek »

Jsou vánoce a ty by měly být vždy na sněhu. Tak si probírám staré fotografie, nažhavil jsem skener a přidal do blogu jednu asi 25 let stařičkou fotografii. Negativ je dávno ztracený, ale je na ní můj malý švagr při sáňkování. Třeba si stejně užijí i naše děti. Tento snímek není focen žádným digitálem, ale Practicou LTL 3, objektiv Pentacon auto 1,8/50, film černobílý Fomapan 21 dinů. Zřejmě jsem použil žlutý filtr, zpracování je v klasické černé komoře, bílé orámování provedeno tuží. Podmínky dnes k neuvěření.