K nevíře. Už tři roky se snažím vyplodit nějaká ta moudra na internetu, mačkám spoušť fotoaparátu, prodírám se sněhem, blátem, peču se na slunci, měním objektivy, láteřím na jejich kvalitu, v pravidelné periodě ničím snímací čipy fotoaparátu, řítím se autem krajinou a přitom…
No není nejlepší si na cestách jen tak ležet, vsugerovávat jiným dojem o intenzivním přemýšlení se zavřenýma očima a sám vědět, že všechno je jinak? Jak už fotografie napovídá, nejraději lenoším, pospávám, na loukách se jen tak líně přetočím na bok, něco cvaknu, napíši příběh ze života hmyzu a jiných a dál propadám sladkému nicnedělání.
Letošní rok jsem trochu šidil makrofotografii, věnoval se více cestování jako takovému a trochu upravoval blog. Přibyly některé kategorie, odkazy na lokality, kde jsem fotil a na závěr jsem vyměnil fotoaparát Canon EOS 30D za 50D.
Jsem zvědavý, co přinese další rok.
Za laskavé poskytnutí snímku z archivu děkuji Miriam.
Jeseník, 26.11.2008 :-) Bob
Vážení čtenáři tohoto fotoblogu. Chtěl bych vás pozvat na výstavu fotografií jesenické přírody do Prostějova. Na její realizaci se podílel především Lukáš Konečný ze sdružení Lacerta (viz odkazy na blogu), několika fotografiemi jsem přispěl i já. Přeji vám příjemný zážitek, příroda na Jesenicku stojí za to a třeba výstava přispěje i k její další ochraně.
Jeseník, 7.3.2008 :-) Bob
Přeji vám, aby jste v novém roce prožívali takovou radost, jakou jsem měl já, když jsem hrál a zpíval s kamarády.
Jeseník, 29.12.2007 :-) Bob
Se synem jsme se rozhodli podniknout malinkou dobrodružnou výpravu. Jen tak, se sněžnicemi otestovat novou výbavu do mrazů a trochu se protáhnout. Počasí nám přálo, museli jsme ale vystoupat na pláně výš do hor.
Náš záměr byl jasný - prodírat se mezi stromy, občas se probořit do rašeliniště, mrznout a zase roztávat, podívat se na stopy zvěře, protáhnout tělo naplněné vanilkovými rohlíčky, medvědími tlapami, vosími hnízdy, lineckým těstem, kaprem, bramborovým salátem, čokoládou z vánočního stromku a vůbec.
A takhle nás lákal les prosvítajícím světlem. Jediná možnost pohybu v něm je na sněžnicích. Zavřel jsem oči, za víčky se mi objevily tajemné bytosti (bludičky, jezinky, mrazíci, skřítci, lesní duchové, stromovousi), též tiše po povrchu sněhu klouzající vlk, plachtící sova, nehybný jelen, hopkající zajíc, v nose jsem ucítil pach tlejícího dřeva ponořeného do rašeliny. Vzhůru.
Celý článek »
