Veverka tráví většinu času na stromech, na zem sestupuje jen občas. Šroubovitým pohybem šplhá nahoru po kmenech s drsnou i hladkou kůrou, k orientaci jí pomáhají smyslové chloupky na krku, břiše i nohách. S jistotou skáče z větve na větev i na vzdálenost několika metrů. Nejčilejší bývá dopoledne a brzo odpoledne. Na podzim, kdy již nemá rodičovské starosti, ji můžeme potkat i daleko od lesů.

Orlová-Lutyně, 20.4.2002                                                                                                 :-) Bob

Společně s prasetem divokým je u nás nejrozšířenější spárkatou zvěří. Srst má hnědou až rezavou, zcela ojediněle se vyskytují albíni. Výrazná bílá skvrna na zadečku se nazývá v myslivecké hantýrce obřitek. Samci jej mají oválný, samice ve tvaru srdce. Při páření honí samec samičku v nepravidelných kruzích až osmičkách, mláďata se rodí v květnu a červnu. Srnčí zvěř se dožívá kolem 10 let věku, u nás není chráněná.

Orlová-Lutyně  18.4.2020                                                                                                            :-) Bob

Veverka v zimě nespí, tak si připravuje důkladné hnízdo. Každé je opatřeno tepelnou izolací z kůry a tato hnízda nebývají v dutinách stromů, ale veverky si je splétají z větví. Kupodivu jich mívá více (část informací čerpána z www.ekolist.cz).

Orlová-Lutyně, 19.4.2020                                                                                         :-) Bob

Orlová-Lutyně, 14.4.2020                                                                                      :-) Bob

Tyto snímky nejsou příliš kvalitní, jsou fotografovány na velkou dálku a právě začínalo dubnové sněžení. Přiznám se ale, že jsem nikdy neviděl rezavou a černou veverku hrát si pohromadě.

Orlová-Lutyně, 14.4.2002                                                                                               :-) Bob