Fotografování ptáků není můj pravý obor, hlavně z důvodů chronické nepřipravenosti fotoaparátu. Platí buď makrosnímky nebo telesnímky. Rád se ale dívám na fotografie Silvestra Szabó (odkaz na levém okraji) a tak jsem v lednickém areálu vyfotil alespoň tohoto zvědavce.

Droz zpěvný je menší než kos, nahoře hnědý, hruď je hustě skvrnitá. Žije běžně v lesích, parcích a zahradách, hnízdo je pevná miskovitá stavba v křovinách nebo jehličnatých stromech. Částečně tažný.

Lednický areál, 22.4.2006.

Pokračování předchozího dílu.

Ano, drazí přátelé. Nebylo to žádné mladé děvče, ani vysvlečené, ani oblečené (Werichova královna koloběžka), které by mi pomohlo s nošením fotoaparátu, ale nehybná samička kachny divoké (Anas platyrhynchos L. 1758). Kupodivu jsem ji vůbec nevadil, spíše ji zajímalo, kdože se to ráchá v jejím rybníce, dělá hluk a obtěžuje spolubydlící.

Kachna divoká je v našich podmínkách prakticky všudypřítomný vodní pták. Samice má hnědé peří s temně modrou, bíle olemovanou částí křídla, sameček je výrazně pestrobarevný. Hlavní potravu představuje hmyz, larvy, měkkýši a rostliny. V době hnízdění se vytváří dočasné páry. Naše republika tvoří hranici území, odkud se kachna stěhuje na jih, lze ji tedy spatřit celoročně.