Další fotografie a odkazy na články o pavoukovcích jsou zde.
   Stejně jako ostatní skákavky z rodu Salticidae i tato patří mezi naše menší pavouky. Exemplář na fotografii dosahoval délky kolem 7 mm a našel jsem jej za slunného odpoledne na Mohelnu.
   Skákavky jsou dobří lovci s výborným (na pavouky) zrakem,  některé druhy se při skoku na kořist jistí kotvícím vláknem.

NPR Mohelenská hadcová step, 18.5.2013 :-) Bob 

   Další fotografie a články o pavoukovcích jsou zde.
   Tato skákavka patří mezi naše malé druhy, samec na fotografii měří kolem 5 mm, samice je o něco větší. Vyskytuje se především v nížinách na osluněných, sušších biotopech, ve střední Evropě je hojná.
   Sameček má tmavší zbarvení, na čele má světlejší proužky tvaru písmene w, na zadečku je bílý pruh. Samička má světlejší proužky pod očima, bez charakteristického písmene w, od května hlídá kokon ukrytý v pavučinové komůrce ve škvírách na zemi.

NPR Mohelenská hadcová step, 18.5.2013 :-) Bob

   Bližší informace o pavoukovcích jsou zde.
   Dosahuje délky kolem 13 mm, na zadečku má charakteristickou listovou kresbu. Vyskytuje se na vlhčích místech, především kolem vod.
   Občas jsem jej nalezl i v jiných oblastech, ale při tomto fotografování mě nejvíce zaujal hnědý pásek kolem očí.

Pieniny, 26.9.2011 :-) Bob
  

   Bližší informace o pavoukovcích a další fotografie jsou zde.
   Na tuto krásnou samičku běžníka jsem narazil při mých toulkách Lužickými horami. Délka jejího těla je kolem 10 mm a má nejrůznější barvy, jak je vidět i v tomto článku. Barevné změny jsou dány nejrůznějšími posuny pigmentů, ovšem tuto vlastnost změny barvy má jenom samička. U samce, který je o polovinu menší, je zbarvení jednotné a je zachyceno na dalším snímku.
Celý článek »

   Jednou jsem se toulal v lagunách blízko Karviné, které vznikly po důlní těžbě. Ideální místo na fotografování vážek a šidélek.
   Šinul jsem se kolem malého pahorku a v tom jsem uviděl vážku. Tak pomalu k ní.
   Opatrně jsem se blížil, obešel ji zezadu a první snímek udělal ze vzdálenosti asi 2 metrů. To je taková maximální hranice, pak vážka odletí. Ale tato nic.  
    Přiblížení o dalšího půl metru, znovu jsem ji vyfotil a ona nic.
   “Hrome, to není možné,” proběhlo mi hlavou.
   Lusknul jsem prsty a vážka se ani nepohla.
   “Něco není v pořádku a já na to přijdu,” pomyslel jsem si.
   A taky že v pořádku nebylo nic. Vážka se nehýbala, netřepetala křídly, její barvy ale prozrazovaly, že by ještě mohla žít. Podíval jsem se z boku a ejhle: bude vítanou potravou samičky pavouka běžníka obecného.

   Vážka zřejmě dosedla na list, kde číhal pavouk. Bleskurychle se jí zakousl do zadečku a protože jeho jed obsahuje neurotoxin, v mžiku ochrnula a čeká ji smrt. A vidíte ten nepoměr velikosti - David ulovil Goliáše.
   Lidé se ale nemusí bát, pro ně jsou tito pavouci neškodní.

Horní Suchá, 27.6.2010 :-) Bob