Bližší informace o pavoukovcích jsou zde.
Tento pavouk patří mezi naše hojné druhy. Samička dosahuje velikosti až 20 mm, sameček je o polovinu menší. Je charakteristický svým velkým zadečkem, na kterém jsou čtyři skvrny. Zabarvení je různé, od oranžové barvy přes zelenou, žlutou až vínově červenou, jak je vidět v odkazech na předchozí články. Přední skvrny mohou být doplněny dalšími, kresba nakonec může připomínat kříž.
Vyskytuje se na místech s vyššími bylinami, i když síť si staví těsně nad zemí. Můžeme jej pak najít v úkrytu vedle sítě, kterou vytváří kopulovitá stavba. S lapací sítí je pavouk spojen signálním vláknem. Svoji kořist usmrtí jedovými klepítky a sežere ji v úkrytu. Jednou za několik dní svoji síť zlikviduje (stejně jako u jiných křižáků ji sní) a vybuduje novou. Tuto činnost dělá vždy ráno.
Samička na podzim po páření schová vajíčka do kokonu v trávě, mláďata se líhnou na jaře a dospívají na podzim.
Horní Suchá, 20.9.2009 :-) Bob
Klíště obecné je roztoč patřící do pavoukovců. Dosahuje délky kolem 5 mm, po nasátí krve se délka zdvojnásobuje.
U nás je rozšířený především v lesích a parcích v nížinách, může jej najít ale i v trávě na mýtinách a pasekách i v podhorských a středně vysokých oblastech.
Jeho vývoj probíhá 2-6 let. Na jaře se z vajíčka narodí šestinohá nymfa, která se již živí krví a může být infekční. Následující rok se změní v osminohou nymfu, která na podzim dozrává. V této době kopuluje sameček se samičkou, poté umírá. Samička přežije do dalšího jara, kdy naklade vajíčka.
Teď se pokusím opustit lékařskou latinu a laicky něco říct o hlavních chorobách přenosných klíšťaty. Ne každé klíště je infekční, přesto je opatrnost na místě.
Celý článek »
Bližší informace o pavoucích jsou zde.
Jeden krásný letní podvečer jsem se toulal po louce a pozoroval hemžení v trávě. I spatřil jsem nehybnou mouchu, což je vždy nápadné. A taky že ano. V čelistech ji pevně svíral pavouk běžník a těšil se na večeři. A já zase na snímky.
Oba dva, lovec i kořist, se pěkně vyjímali proti zapadajícímu slunci. Nechtěl jsem ale fotit jen siluetu, tak jsem použil záblesk v protisvětle k dobrému prokreslení aktérů tohoto lovu a přitom zachoval charakteristiku slunce.
Tito běžníci patří k běžnějším druhům u nás, charakterizuje je lov bez sítí.
Jablunkov, 18.7.2008 :-) Bob
Bližší informace o pavoukovcích jsou zde.
Čekání na jaro si krátím prohlížením starých archivů a zastrčených snímků. Občas kradmo nakouknu z okna a pozoruji, jak pomalu odtává sníh.
Loni v květnu jsem při jedné výpravě pozoroval pavouky a fotil jejich portréty.
Na horním snímku jsou dobře vidět chelicery lovčíka hajního (Pisaura mirabilis), na spodní fotografii na mě zase zvědavě pokukovala skákavka obecná (Evarcha falcata). Kdo ví, jestli je na stejném místě uvidím i letos.
Jeseníky - Pomezí, 25.5.2008 :-) Bob
Je to jeden z našich četných pavouků, můžeme jej najít především na místech s vyšší bylinnou vegetaci, okrajích lesů a sušších loukách. Tolik uvádí literatura, ovšem má pozorování ze Slovenska nevylučují ani vlhká místa, například okraje malých vesnických rybníků, kaluží, bahna. Dosahuje délky 10-15 mm, rád sedá na sluncem osvětlených listech, odkud při vyrušení bleskurychle zmizí. Neloví do sítí, ale kořist lapne předníma nohama. Po páření, většinou koncem června, samice vyrobí světle zbarvený kokon, který nosí v chelicerách několik týdnů. Těsně před vylíhnutím mláďat kokon umístí do upletené čepicovité pavučiny, kde se mladí vylíhnou a po prvním svlékání rozběhnou.
Tady je fotografie kokonu:
A dále čepicovité pavučiny:
Je to trochu opakování, protože tyto informace již z části na blogu mám. Článek jsem napsal mimo jiné proto, že i v zimě můžeme pořídit fotografie pavouků i jiného hmyzu. Všimněte si na konci článku data pořízení prvního a posledního snímku. Prakticky přesně před rokem v zimě. Zbylé dva jsou starší a z léta.
Jeseník, 10.2.2008 :-) Bob