Hledání


Země návštěvníků

Křižák mramorovaný (Araneus marmoreus, Clerck 1757)

Araneus marmoreus (křižák mramorovaný)

   Další fotografie a odkazy na články o pavoukovcích jsou zde.
   Tento křižák patří mezi naše větší, ale vzácnější druhy. Dosahuje délky přes 10 mm, zadeček je různě barevně a vzorově zbarven od hnědé přes červenou až zelenou, kresba občas připomíná mramor.
    Svoje sítě si staví především ve vyšších travách a na krajích lesů od léta do podzimu. Samička v říjnu po nakladení vajec zahyne a noví pavoučci se rodí na jaře, tedy přezimují v kokonech. 

Araneus marmoreus (křižák mramorovaný)

   Na dalším snímku obaluje pavouk svoji kořist sítí produkovanou v aciniformních snovacích žlazách.
   A k oběti: jedná se o mladší kněžici trávozelenou, dozajista výtečnou pochoutku.

Bobrovník u Jeseníku, 14.9.2014 :-) Bob

Křižák pruhovaný (Argiope bruennichi)

Argiope bruennichi (křižák pruhovaný)

   Další fotografie a články o pavoukovcích jsou zde.
   V posledních týdnech jsem nafotil pár pavouků, výskyt většiny jsem měl již u nás na Jesenicku zdokumentovaný, ale tohoto křižáka pruhovaného jsem u nás viděl poprvé.
   Jedná se o invazivní druh pomalu se šířící od 90-tých let minulého století směrem na sever. Od středu se v jeho síti táhne směrem nahoru a dolů klikatý pavučinový pruh, takzvané “stabilimentum” (částečně je vidět i na fotografii). Původně panoval názor, že brání ptákům vletět do sítě (osobně to pokládám za nesmysl).  Bádáním se prokázalo, že odráží ultrafialové světlo více než zbytek sítě a tak zčásti může pro smysly hmyzu napodobovat květy rostlin, které jsou na tom podobně a tím je přitahovat.
   I přes varovné zbarvení se tohoto pavouka nemusíte obávat, neznám případy kousnutí (blíže v tomto článku).

Jeseník - lázně, 3.8.2013 :-) Bob

Běžník mokřadní (Xysticus ulmi, Hahn 1831)

Xysticus ulmi (běžník mokřadní)

   Další fotografie a odkazy na články o pavoucích jsou zde.
   Běžník mokřadní patří mezi naše méně známé druhy. Jako všichni pavouci z čeledi běžníkovitých (Thomisidae) usmrcuje kořist jedem. Na fotografii je pěkně vidět klasická stavba běžníků - zadní dva krátké páry nohou slouží k držení těla při lovu, předními většími páry si přidržuje kořist.
   Běžníka mokřadního můžeme nalézt na biotopu mokřadního typu, ovšem mnohem známější a běžnější je u nás v Česku běžník kopretinový.

Písečná - mokřad, 15.5.2013 :-) Bob

Pavouk běžník (Xysticus sp.) a kousnutí pavoukem v Česku

Xysticus sp. (běžník)

   Další fotografie a odkazy na články o pavoukovcích jsou zde.
   Za pár hodin odjíždím na dobrodružnou výpravu a říkal jsem si, že snad ještě vyplodím nějaké moudro podložené praxí.
   K tomuto tématu mě přivedla debata s mým starším bratrem, mimo jiné amatérským fotografem a přírodovědcem, který odjíždí na kolech do Beskyd, bude spát pod širákem a probírali jsme jeho výbavu. Neopomněl se zmínit o síti proti hmyzu, tloušťce karimatky, materiálu, ze kterého je zhotoven Žďárského pytel a vzpomenul si na naši společnou dávnou příhodu, kdy nás z Bialowiežského pralesa vyhnal hmyz. Byli tam totiž “tak velcí komáři, že nám probodli oblečení, občanku na zadku, kůži, svaly, vysáli krev a bledé a zdecimované nás pohodili před vstupem do rezervace.”

Arachnofobie 

   Jak vidíte, s odstupem času si toho člověk hodně přibájí.
   V mé úvaze vynechám exotické pavouky chované doma nadšenci, to je již jiné kafe.
   Všeobecně pavouci u nás loví malé bezobratlé živočichy, kterým je také přizpůsoben jed. Obsahuje neurotoxické a cytolytické složky v míře neškodné pro obratlovce, kterým není primárně určen. Takže jedu jako takového se nemusíme bát.
   Pokud se týče prokousnutí kůže při neopatrném zacházení či nenadálém kontaktu, v diskuzích na serverech se občas vyskytne jejich popis a určitou váhu mu přikládám, ovšem pouze u jediné čeledi u nás se hojněji vyskytující a to jsou zápřednicovití. Zástupce tohoto pavouka je zde. Kousnutí tohoto pavouka může vyvolat bolest v místě zasažení a lokální otok, který ovšem brzo vymizí.
   Ovšem ne tak rychle vymizí strach z pavouků (arachnofobie), leč doufám, že na začátku prázdnin při pobytech v přírodě jsem vás, milí čtenáři, alespoň trochu zbavil strachu při toulkách přírodou.
   Když jsem při přípravě článku bedlivě analyzoval všeliké příspěvky na internetu, nabyl jsem dojmu, že většina popisovaných příhod byla spíše spíše způsobena některými druhy ploštic, jejichž bodnutí může být velmi bolestivé (např. zákeřnicí červenou, kterou jsem fotil na ostrově Lesbos, ale je hojně i u nás) a které jsou v podrostu nenápadné.

Arachnofobie

 

    Ilustrační fota arachnofobie (chorobného strachu z pavouků) jsou převzaty z internetu, jejich autor je neznámý. Nemohu se tedy zeptat na autorská práva, čímž se omlouvám.  K fenoménu strachu výrazně přispívá produkce béčkových hororových filmů se zavádějícím obsahem.
   Použité zdroje:
- mé mnohaleté fotografování pavouků ve volné přírodě
- internet
- Jedovaté rostliny, jedovatí živočichové - Horst Altmannnn, v překladu Knižní klub 2004
- Naši pavouci - Buchar, Kůrka, Academia Praha 2001
- Jedovatí živočichové - Kůrka, Pfleger, Academia 1984
- Kniha o pavoucích a štírech - Rod Preston-Mafham, Svojtka 1998
- Pavoukovci a další bezobratlí -  kolektiv autorů, v překladu Knižní klub 2003
- Pavouci - naše nejvýznamější druhy, Heiko Bellmann, NS Svoboda 2004

Fotografie běžníka z 22.5.2010, Jeseník - lázně, :-) Bob

Skákavka měděná (Heliophanus cupreus, Walckenaer 1802)

Heliophanus cupreus (skákavka měděná)

   Další fotografie a odkazy na články o pavoukovcích jsou zde.
   Stejně jako ostatní skákavky z rodu Salticidae i tato patří mezi naše menší pavouky. Exemplář na fotografii dosahoval délky kolem 7 mm a našel jsem jej za slunného odpoledne na Mohelnu.
   Skákavky jsou dobří lovci s výborným (na pavouky) zrakem,  některé druhy se při skoku na kořist jistí kotvícím vláknem.

NPR Mohelenská hadcová step, 18.5.2013 :-) Bob 

« Starší články   Novější články »