Další fotografie a odkazy na články z mých cest jsou zde a tady.
   Čas od času jedu do Prahy za mým synem, který bydlí na Vinohradech. Po večerech mě vždycky fascinovala žižkovská věž a to bez ohledu na to, co si o ní myslí část Pražanů. Pro mě je symbolem naší
high-tech architektury a tak v mých očích zůstane.
    Nápad vystavět nějakou novou vysílací věž a nahradit Petřín vznikl již v roce 1975, k samotné realizaci na návrh architektů Václava Oulického, Jiřího Kozáka a ing. Alexy Béma došlo v letech 1985 až 1992.
   Vysílač má výšku 216 metrů, stavba váží 11800 tun a z rozhledny je za dobrého počasí vidět až na 100 km daleko. V roce 2000 byly na boky věže umístěny sochy “mimin” kontroverzního sochaře Davida Černého. Někomu se líbí, někomu ne, ale na mé fotografii nejsou dobře vidět.
   Nebudu zde zmiňovat negativní reakce, mně se večerní pohled na věž líbí jako industriální stavitelský výkřik. A to bez ohledu, že před lety zpravodajský server CNN umístil do svého hodnocení tuto věž jako čtvrtou nejošklivější stavbu na světě (nejlépe je ovšem zametat před vlastním prahem).
   No a že věž nenechává lidi chladné dosvědčuje například obal sci-fi knihy ze série hvězných válek, kde se malíř dozajista dopustil “plagiátorství” :-)

Praha - Žižkov, 30.8.2014 :-) Bob

   Další články a fotografie z mých cest jsou zde a tady.
   O Putimi jsem již psal v předešlém článku, který se týkal mého oblíbeného vojáka Švejka.
   Tato víska je z pohledu tuláka, fotografa a trempa docela zajímavá. Vzhledem počtu asi 400 stálých obyvatel má docela slušné množství památek.
    Na první fotografii je pohled na gotický dvoulodní kostel sv. Vavřince ze 13. století, který je pěkně vidět u Podkostelního rybníka. Nevím o jiné památce, která by sloužila dvěma církvím současně. Jedna z lodí byla určena pro potřeby katolíků, druhá sloužila utrakvistům. To jest dozajista dobrou ukázkou náboženské tolerance, která nám tak chybí v nynějším světě.

   Při fotografování interiérů jsem byl vyháněn místní kastelánkou, v kostele prý mohou fotit pouze svatby.  No nevím, Bohu se mé počínání určitě nepříčilo a kastelánka se mohla raději věnovat péči o místní kostnici, která je na další fotografii.

Celý článek »

   Další články a fotografie z mých cest jsou tady a zde.
   Posledních několik měsíců rád poslouchám Švejkovy příběhy z první světové války od Jaroslava Haška. V mém případě se jedná o večerní poslech rozhlasové hry, při kterém dozajista vždy usnu jsa zbaven stresů z denního shonu.
    A tak, když jsem se dozvěděl, že v Putimi byla slavnostně odhalena jeho první socha na území Česka, vytáhl jsem auto z garáže, mrknul do autoatlasu, nastavil navigaci a hurá za Švejkem.

   Proč zrovna Putim? Přes tuto vesničku 2x putoval Švejk při snaze dostihnout svůj 91. pěší batalion a byl zde zatčen strážmistrem z místní četnické stanice (ta zde ovšem byla pouze krátce během druhé světové války).
   Celý příběh má svůj půvab, pointu i něco k zamyšlení, tak si Švejka přečtěte nebo poslechněte v podobě rozhlasové hry.

   A že ten Švejk trochu připomíná Rudolfa Hrušínského, který ztvárnil Švejka ve filmu z padesátých let?

Putim, 30.8.2014 :-) Bob

   Další fotografie a články z mých cest jsou tady a zde.
   Nezaškodí se občas podívat do nejbližšího okolí a tak má volba padla mimo jiné na Rešovské vodopády. Autem jsem dojel do Rešova, zaparkoval a prudkým sešupem kolem Fialova mlýna se dostal až k vodopádům po kilometru a půl trvající cestě po červené značce.
   Rešovský vodopád je nejvyšší v Nízkém Jeseníku, jeho spodní stupeň na fotografiích je vysoký cca 10 metrů. Rezervace kolem má rozlohu 71.6 hektarů a je charakteristická jedlovým a bukovým původním porostem s kapradinami a mechy ve spodním bylinném patru.

   A jak vlastně vznikly? Jeseníky se formovaly ve třetihorách v takzvaném hercynském vrásnění. Vzniklá říčka Huntava se postupně zařezávala  do tvrdého porfyroidního podloží, až vznikl kaňon s horním 3 metry malým vodopádem a spodním přes deset metrů vysokým. Při psaní článku mě nechtěně napadla paralela: voda se tak dlouho zařezávala jako například tanga do zadečku brazilské tanečnice samby, až vznikl tento útvar. :-)
   Je zajímavé, jak tok nad spodním vodopádem je malý a přesto má voda takovou sílu.

   Vážení čtenáři tohoto článku, nezbývá vám než sbalit bágl, nasadit toulavé boty a vyrazit tam taky.

Rešovské vodopády - Nízký Jeseník, 5.7.2014 :-) Bob

   Další fotografie z mých cest jsou zde a tady.
   Minulý rok jsem se v září chvíli potuloval na severu Sardinie. Je zajímavé, že mi ani tak neutkvěly v paměti pláže, ale spíše Neptunova Jeskyně, starodávné nuragy a hlavně návštěva továrny na výrobu korku. Takže postupně budu na vše na stránkách blogu vzpomínat.
   Na fotografii je staré pobřežní město Castelsardo s hradem z 12. století, poblíž neho byla malinká pláž, kde jsem se rád koupal.

Sardinie, září 2012 :-) Bob