Okáč bojínkový patří do do druhově poměrně bohaté čeledi okáčovitých, u nás žije kolem 35 druhů. Tento okáč je nejrozšířenější a nejznámnější, létá od června do srpna na suchých a slunečných stráních. Kresba křídel je dosti variabilní, takže vytváří mnoho odchylek.
Taxonomické upřesnění ze dne 20.10.2006. Nejedná se o vřetenušku obecnou, ale spíše štírovníkovitou (Marek Vojtíšek - Kolas).
Vřetenuška obecná patří mezi naše nejhojnější motýly z čeledi vřetenuškovitých, vyskytuje se od června do konce srpna na slunných stráních, často ve velkém množství.
Přední křídla jsou černomodrá s červenými skvrnami, zadní křídla karmínově červená s tmavým lemem. Jsou známy četné barevné odchylky a formy. Housenka je žlutá s černými skvrnami, žije na čičorce a štírovníku. Kuklí se po přezimování v protáhlém žlutém kokonu na stéblech trav. Na tomto obrázku je vřetenuška při kopulaci.
:-) Bob
Další fotografie a informace o motýlech jsou zde.
Všeobecně rozšířený a hojný motýl, který má 2-3 generace během roku. S poslední se často můžeme setkat na půdách a schodech domů přes zimu. Létá na stráních, lesních okrajích, zahradách i jinde. Housenky jsou černé, žlutě pruhované, často se vyskytující na kopřivách.
Jeseník lázně, :-) Bob
Běloskvrnáč pampeliškový (Amata phegea L.), patří místy mezi hojnější motýly, někde však jeho výskyt nebyl zaznamenán. Častěji se nachází v teplejších místech na okrajích lesů, loukách. Rozpětí křídel je cca 2-3 cm, má charakteristické žluté pruhy na těle. Housenka je všežravá, kuklí se až po přezimování. Na tohoto jedince jsem narazil pod hradem Bouzov v blízkosti říčky, byl poměrně klidný, s minimální přístupovou vzdáleností. Vhodný objekt pro začínajícího fotografa (pokud jej nalezne).
Hrad Bouzov, červenec 2005 :-) Bob
Venku se stmívá, v počítači mi hraje Kelly Clarkson, mám chvíli čas a to je, milý čtenáři, příležitost k další úvaze. Protentokráte se vracím zpět k makrofotografii, která mi zřejmě nejvíce přirostla k srdci. Neznamená to ovšem odklon od ostatních oblastí fotografie, pouze drobnou specialisaci. Povalujete se rádi na louce, hlavně když svítí slunce? Já tedy ano.
Takže jsem ležel v trávě, žvýkal stéblo, hlavu zakloněnou do nebe a pozoroval oblohu. Nebylo mi jasné, jestli její barva přejde do barvy rámečku a zmoknu jako obvykle, nebo bude modrá. Najednou jsem koutkem oka zahlédl větší nažloutlou letící skvrnu. Čtenář znalý mého blogu hned ví, že se nejedná o “Bobovo vejce”, to nelétá. Šel jsem se podívat na okraj paseky a tam zpozoroval na starčeku (jde o květinu, ne staříka odloženého mladou rodinou) a chrpě několik perleťovců. Jsou to vděční motýli na fotografování vzhledem k jejich malé plachosti. Opatrný člověk by je prakticky mohl vzít do ruky. Létá až v druhé polovině léta a patří k našim větším druhům, rozpětí křídel je 55-65 mm. Pomalu jsem se k nim přiblížil, mumlaje svoji obvyklou modlitbu k Mannituovi a vykládal jim pohádky. Byli jimi natolik unešeni, že se ani nepohli a dovolili mi přiblížit se na několik centimetrů. V tomto případě není třeba používat předsádkové čočky, stačí pouze nastavit aparát na makro. Výsledné snímky Ti, milý čtenáři, předkládám k posouzení. Položím ale jednu hádanku: na které z fotografií je sameček a na které samička?
1. Perleťovec stříbropásek (některá literatura uvádí stříbropásný), Argynnis paphia L.
2. Perleťovec stříbropásek (Argynnis paphia L.)
