Patří mezi naše nejmenší okáče. Je rozšířený v nižších a středních polohách, u nás má dvě až tři generace. Najít jej můžeme na loukách, polích a prosluněných stráních.
Motýl je okrově žlutý s očkem v předním rohu a hnědou obrubou, samička je větší než sameček.
Housenka je zelená s dvojitou bílou čárou na hřbetě a žlutým pruhem na boku. Kuklí se hlavou dolů, přezimuje.
Jeseníky, 2005, :-) Bob
Okáč prosíčkový patří mezi naše nejhojnější motýly. Vyskytuje se od června do srpna na lesních pasekách, stráních, okrajích lesů. Rozpětí křídel je 35-42 mm.
Tento článek byl upraven na základě upřesnění taxonomie Markem Vojtíškem (Kolas). Určení bylo změněno z okáče rosičkového na okáče černohnědého.
Okáč černohnědý patří u nás k běžným a rozšířeným druhům. Zdržuje se na pasekách, lesních cestách, vystupuje až do výše 1500 m.n.m. Žije od června do srpna. Housenka přezimuje, lze ji najít na pšeníčku rozkladitém či rodičce krvavé.
A teď, milí čtenáři, na chvíli opustíme čeleď okáčů (Satyridae). Přiznám se, že při jejich studiu před lety se mi začali beznadějně plést a na louce jsem nakonec nevěděl, na který druh se dívám. Fotoblog proložíme něčím jiným, abychom se posléze k této čeledi opět vrátili..
Motýl vystupuje až do nadmořské výšky 2000 m, žije na loukách, okrajích lesů, stráních. U nás má 2 pokolení, první je v květnu, druhé v srpnu. Na zadních křídlech jsou dvě, vzácněji 3 oka.
Na těle motýlů jsou dobře rozlišitelné 3 oddíly: hlava, hruď a zadeček. Jejich nejnápadnějším orgánem jsou křídla. Jsou blanitá, pokryta šupinami o velikosti 0,07-0,4 mm, která určují zabarvení. To může být dvojí: pigmentosní (obsahuje barviva), nebo interferenční, které je podmíněno odrazem a lomem světla na drobných lištách šupinek.