Základní informace o kobylkách a sarančatech můžete nalézt zde.
Dlouho jsem s tímto článkem váhal, možno říci tři roky. Jak sami vidíte na kvalitě fotografií, jsou poněkud staršího data, tehdy ještě fotografované Olympusem UZ 720 a makropředsádkou Marumi. Mé váhání bylo dáno složitostí determinace jednotlivých barevných forem, jak uvidíte dál. Až databáze Biolib mi přinesla definitivní odpověď.
Saranče zelená je dlouhá 13-24 mm, s velmi proměnlivým zbarvením, vyskytuje se v celé střední Evropě, hlavně na loukách i ve vyšších polohách.
Celý článek »
Délka této větší kobylky se pohybuje až do 45 mm. Zbarvení má dosti proměnlivé, zelené, do žluta, hnědé nebo až černé. Odlišné zbarvení mohou mít i jednotlivé tělní části, všeobecně se ale vyznačuje tmavými skvrnami na křídlech. Vyskytuje se od června do konce září v nížinách i na horách.
Je masožravá, loví housenky motýlů a larvy brouků, pustí se i do mrtvého hmyzu. Ráda se ale živí i různými listy. Vajíčka klade samička do země.
Dočetl jsem se i o zajímavém způsobu, jakým Carl Linné pojmenoval tuto kobylku. Údajně rolníci na severu používali tuto kobylku k okusování bradavic a latinsky “verruca” znamená bradavice a ”voro” požírat. Jsem zvědavý, kdo z nás si sám na sobě vyzkouší pravdivost tohoto pojmenování.
Kouty nad Desnou - Jeseníky, 14.9.2007 :-) Bob
Tato saranče dosahuje u samiček délky 14-24 mm, sameček je o trochu menší. Základní zbarvení je proměnlivé, od zeleného, nažloutlého až po hnědé. Občas vzniká dojem, jako by šlo o jiné druhy, u sarančat mi to trochu stěžuje taxonomii. Spolehlivým znakem jsou zde tykadla, která se na konci rozšiřují a poslední 1-2 články jsou bílé.
Jedná se o hojně rozšířený druh, který žije na suchých i vlhčích místech od července do října. Živí se trávou, k jejím kořenům samička klade na podzim vajíčka. Na jaře se líhnou nymfy, které dospívají v červenci.
Víte, že sarančata a kobylky všeobecně jsou občasným zdrojem potravy i pro lidi? Jejich tělo obsahuje 17% tuku, 62% proteinů a velké množství minerálů včetně stopových prvků. Odpor k nim je v Evropě dán spíše kulturním prostředím a zvyklostmi, ve střední Africe je situace docela jiná.
Budišov nad Budišovkou, 9.9.2006 :-) Bob
Při mých toulkách potkávám nejrůznější malé tvorečky, mnohdy nevím ani jejich jméno. Tak jsem se na podzim potuloval pod Kralickým Sněžníkem a narazil na toto krásné saranče. Nebylo plaché, zvědavě pozorovalo dění kolem a pěkně mi zapózovalo před fotoaparátem.
Věc měla háček: prohlédl jsem si atlasy na internetu, zahleděl se do nebe, otázal se mého přítele Toma (viz příběh Saranče a Kámasútra), ale jméno této krásky mi zůstávalo zahaleno tajemstvím. Až po zveřejnění na webu Biolib bylo určeno.
Saranče Chrysochraon dispar nemá české jméno. Vyskytuje se v celé Evropě ve čtyřech poddruzích, u nás je lokálně hojné. Je možno jej nalézt na podmáčených, vlhkých loukách, ale i na sušších stanovištích. Dorůstá délky přes dva centimetry. Na fotografii je jedna ze vzácnějších červených variant.
Někde pod Kralickým Sněžníkem, 12.10.2006 :-) Bob
Dalším z tvorečků, kteří mne přivítali na Pouzdřanské stepi, byla saranče modrokřídlá. Tato saranče je velká 20-30 mm s modrými zadními křídly, která jsou patrna při letu. Zabarvení je bělošedé, skvrnité až páskované, záleží na stanovišti. Jedná se o sucho a teplomilný typ, který žije na stráních, písčitých půdách, vinicích a okolo cest. Samička klade vajíčka do půdy a opatřuje je rychle tvrdnoucí pěnou (oothékou). Vajíčka přezimují a larvy se líhnou následujícího roku.
Pouzdřanská step u Pálavy, 30.9.2006