K nevíře. Už tři roky se snažím vyplodit nějaká ta moudra na internetu, mačkám spoušť fotoaparátu, prodírám se sněhem, blátem, peču se na slunci, měním objektivy, láteřím na jejich kvalitu, v pravidelné periodě ničím snímací čipy fotoaparátu, řítím se autem krajinou a přitom…
   No není nejlepší si na cestách jen tak ležet, vsugerovávat jiným dojem o intenzivním přemýšlení se zavřenýma očima a sám vědět, že všechno je jinak? Jak už fotografie napovídá, nejraději lenoším, pospávám, na loukách se jen tak líně přetočím na bok, něco cvaknu, napíši příběh ze života hmyzu a jiných a dál propadám sladkému nicnedělání.
   Letošní rok jsem trochu šidil makrofotografii, věnoval se více cestování jako takovému a trochu upravoval blog. Přibyly  některé kategorie, odkazy na lokality, kde jsem fotil a na závěr jsem vyměnil fotoaparát Canon EOS 30D za 50D.
   Jsem zvědavý, co přinese další rok.
   Za laskavé poskytnutí snímku z archivu děkuji Miriam.

Jeseník, 26.11.2008 :-) Bob

  Babočka síťkovaná je velice zvláštní motýl. Na fotografiích je její letní forma, kromě toho na jaře můžeme nalézt i zcela odlišně zbarvenou jarní formu. Tyto dvě pokolení jsou utvářeny fotoperiodou, to znamená délkou slunečního svitu, která způsobuje expresi genů s různými růstovými faktory. Za dlouhého dne se housenka zakuklí a vylíhne se motýl ještě téhož roku (na fotografii), pokud se dny již zkracují, housenka přezimuje, zakuklí se na jaře a vylíhne se barevně odlišná jarní forma. Takzvaná fotoperioda ale ovlivňuje život rostlin, zvířat i lidí.

Celý článek »

   Při sestupu ze Sokolího vrchu do Jeseníku mě nad lázněmi zaujal tento pohled na hlavní lázeňskou budovu a měsíc na obloze. Bleskurychle jsem vyměnil makroobjektiv za normální zoom a scenérii vyfotil. Sice jen z ruky, protože většinou s sebou stativ nenosím, ale stabilizátor mně umožnil použít delší čas.
   Kamarádka na to šla (jako vždy) jinak. Pomalu si rozbalila stativ, nasadila fotoaparát, drátěnou spoušť a začala hledat nejlepší kompozici.

   Jak vidíte, má kolem sebe značný nepořádek, všelijak kroutí pusou a hrbí se.
   Na fotografii je vlastně taková základní výbava krajináře:
   1. stativ - na fotografii je lehký a šikovný stativ Manfrotto 785B. Hodí se ale pouze pro kompakty, jeho nosnost je s bídou do 1 kg.
   2. fotoaparát - samozřejmě ideální je zrcadlovka, dá se ale fotit i s kompaktem. Tady to je Panasonic DMC-FZ50.
   3. polarizační filtr - kdo s ním dělá, nedá na něj dopustit. Na fotoaparátu je našroubovaný cirkulární polarizační filtr Hama.
   4. drátěná spoušť - ke jmenovanému fotoaparátu se dodává dálková spoušť DMW-RSL1E, na fotografiích visí z fotoaparátu dolů. Můžeme ji nahradit i použitím samospouště, u zrcadlovek se s výhodou využívá předsklopení zrcátka pro omezení chvění fotoaparátu.
   No a potom se již hledají nejlepší kompozice, člověk se přitom všelijak kroutí, šklebí, vyplazuje jazyk a doufá, že výsledný efekt bude úměrný námaze.
   Kdysi jsem přečetl knihu Guy Edwardese “Naučte se fotografovat dobře krajiny - 100 rad a tipů” a tak jsem z povzdálí udílel dobře míněné rady :-) .

Jeseníky - lázně, 11.10.2008 :-) Bob  

   Původně jsem měl představu, že napíši příběh o mém putování se synem po Beskydech. Vandr jsme podnikli v rámci našeho každoročního letního toulání po Česku, ale svůj záměr jsem změnil a vytvořil esej. 
   Pavlík je můj syn. Občas mu říkám “Zrzavý Orme” pro jeho vlasy, nebo taky “Prcku”, aby vynikla moudrost mého stáří. A proč ne. Taky mi na vandru říká “Bobe” a ne “taťku” nebo tak nějak, jak se nazývá biologický otec.
   Ale k ránům: článek jsem přiřadil k rubrice Jak vzniká tento fotoblog. Ideální čas na fotografování je totiž po ránu, kdy lidé spí a hmyz se ještě ospale protahuje. Já pak poletuji s fotoaparátem, blýskám bleskem, kroutím se do nejrůznějších poloh při snaze získat dobrý záběr těsně u země, občas kouřím  cigaretu a poslouchám, jak mi kručí v břiše hlady. A to je čas pro mého syna.

   Vyleze ze stanu, shlédne na mě ze své výšky (nějak narostl a dívá se na mě dolů), zeptá se:”Bobe, jaký byl lov? Co jsi nafotil a co chceš na snídani?”
   A já vím, že den začíná dobře. Nafotografované snímky prohlédnu, najíme se, uklidíme kolem sebe, aby nikdo nepoznal, že jsme tady byli a jdeme dál. A po cestě si povídáme, smějeme se, fotíme, odpočíváme během zastávek a co přinese zítřejší den, to nás nechává v klidu.

   Tak někdy vzniká tento fotoblog.

Beskydy, červenec 2008 :-) Bob

   Jsa puzen pocitem zodpovědnosti, píši v hlubokém večeru tento článek. Jiřímu Benešovi z Entomologického ústavu AV ČR dlužím výsledky mého loňského a letošního mapování motýlů z Osoblažska. Motýli jsou zapsáni, část jsem vyfotil a odeslal, ale cítil jsem závazek.   
  Tak jsem nastartoval auto a vyrazil. Fotil jsem na loukách i pahorcích, navštívil smetiště i příkopy vedle cest,  palouky, odpočivadla pro zemědělskou techniku, mrknul se do zahrádek ctihodných občanů i národních výborů, až jsem dorazil na oblíbenou louku pod hradem Fulštejn. 
   Fotil jsem kolem kolejnic místní uzkorozchodné  dráhy a pod paprsky slunce jsem usnul. Až chvění pražců a hvizd Stephensonova vynálezu mě probudil. Skutálel jsem se z dosahu nárazníků lokomotivy a zahlédl kněžici zelenou (Palomena viridissima), která na mě nevěřícně hleděla, stojíc na listu . A já ji využil.

Celý článek »