Tento pěkný brouk patří do čeledi tesaříkovitých. Jeho horní strana je hustě opýřená se zřetelnými tmavšími stranami. Vyskytuje se v celé Evropě, u nás místy hojný. Larva žije pod kůrou stromů 2 roky, na podzim se vylíhne brouk, ale v komůrce zůstává až do jara. Dospělí brouci rádi sedí na květech a starších poražených dřevech. Bílé poprášení je druhotně způsobeno velkým množstvím pylových zrn.

Branná, 20.5.2006 :-) Bob

Klikoroh devětsilový je brouk patřící do čeledi nosatcovitých. Je dlouhý12-20 mm. Obývá pásmo podhůří a hor, u nás je známo sedm druhů. Tento druh se od ostatních liší jemnou strukturou štítu, drobnými tečkami a zaoblenou základnou štítu.Patří mezi bezkřídlé zástupce brouků, samička nabodává stonky devětsilu, podbělu a bolševníku, kam klade vajíčka. Larvy v nich vyvrtávají dlouhé chodby a kuklí se v půdě. Dospělí brouci se líhnou v květnu a červnu, ale můj první nález nález jedince je z poloviny dubna tohoto roku.

Před nedávnem jsem byl upozorněn jedním lesákem, že jde o lesního škůdce, který ožírá kmínky sazenic. Proto se ještě v lesní školce před vysazením do lesa namáčejí sazenice v přípravku zabraňujícím ožeru. Jeseníky - Bobrovník, 15.5.2006.

P.S. doporučuji přečíst nejen článek, ale i komentáře.

Slunéčko skvrnité je rozšířené od nížin až po hory, především na teplých stanovištích. Obrys těla je téměř kruhový a silně klenutý. Na rozdíl od ostatních slunéček tento druh není dravý. Larvy i dospělci se živí plodnicemi hub (mykofagie) a medovicí rostlin. Při nebezpečí vylučuje z pórů a kloubů nohou hořkou žlutavou tekutinu.Přezimuje pohromadě v opadaném listí, pod dřevem nebo kůrou.
Zlaté Hory v Jeseníkách, 8.5.2006 :-) Bob

Někdy je možné se setkat i s názvem slunéčko dvaadvacetitečné (Psyllobora vigintiduopunctata).

Brouk délky 10-19 mm je někdy latinským názvem uváděn jako Leptura rubra. Vyskytuje se přes léto v jehličnatých i listnatých lesích. Na fotografii je sameček. Samička se mimo jiné odlišuje hnědým zabarvením štítu, u samečka je tmavý. Brouci se živí na květech, larvy požírají hlavně staré trouchnivějící dřevo. Jako většina tesaříků dovede i tento vydávat zvuk třením okraje štítu o lištu na středohrudi.

Na květu se vyskytuje celá rodina tesaříků. Tesařík černošpičký (také černohrotý) je ve dvou exemplářích nahoře, spodní je tesařík panenský ( Carilia virginea subsp. virginea L.).

Tesaříkovití brouci mají protáhlé tělo s krovkami sahajícími přes celý zadeček. Vyznačují se dlouhými tykadly, často délkou přesahující délku těla. Dospělí jedinci jsou býložraví, některé druhy nepřijímají potravu vůbec. Larvy se mohou vyvíjet i přes 5 let, žijí zpravidla v poškozených nebo odumřelých dřevech.