Bližší informace o broucích jsou tady.
   Doporučuji si přečíst  původní článek o tomto slunéčku na blogu, píši v něm o biologickém boji a příčinách, proč se toto asijské slunéčko objevilo u nás. Je mimořádně žravé a svým vzhledem a trny mi připomíná tvory, kteří zde žili před mnoha miliony let.
   Na fotografii je larva zřejmě již 4. instaru, dole zrovna dojídá svoji kořist. Živí se především mšicemi, ovšem nepohrdne ani larvou příbuzných slunéček, které postupně vytlačuje ze svých stanovišť.

Opatovice u Hranic, 13.6.2010 :-) Bob

   Další informace o broucích jsou zde.
   Tento druh je rozšířený v nížinách po celém území naší republiky. Je velký do 10mm, rozšířená hruď kryje prakticky celou hlavu. Žije společně se svojí larvou především na hvězdnicovitých rostlinách, které okusuje.

Horní Lomná, 6.6.2010 :-) Bob

   Bližší informace o broucích jsou zde.
   Kovařík zelený (někdy je nazvaný i “horský”) je brouk dlouhý kolem 18 mm. Vyskytuje se především v podhorských a horských oblastech na loukách a okrajích lesů na jaře a v časném létě. Na fotografii je sameček,  pro kterého jsou typická hřebenitá tykadla, u samičky jsou pilovitá.
   A jak je to s létáním brouků? Kovaříkovi jsem se asi znelíbil a začal se chystat k odletu.

   Pro malé čtenáře: brouci mají dva páry křídel. První jsou krovky, které jsou kožovité a různě zbarvené. Druhé, uložené pod krovkami, jsou blanité s žilnatinou. A na fotografiích můžete dobře vidět, jak se brouk chystá ke startu.

   Pro fotografy: málo čtu manuál. V současné době fotografuji aparátem  Canon EOS 50D  a v té rychlosti jsem si nevzpomněl, jak přepnout přístroj na sériové snímání. Tak jsem jenom mačkal spoušť a snažil se ho stabilizovat v rukách. Nadechl jsem se a “zcepeněl”. To je můj výraz pro stabilizaci těla a rukou.

   Kovařík mi nakonec frnknul, já sedím v křesle s fotografickým manuálem a vzpomínám.

   Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob

   Bližší informace o broucích jsou zde.
   Mandelinky můžeme najít na celém světě, některé druhy patří mezi obávané škůdce, jako například mandelinka bramborová. V Česku žije kolem 500 druhů této čeledi a mandelinka topolová určitě nepatří mezi ty, kteří by nám výrazně ubližovali.
   Brouk se vyskytuje v celé Evropě i jinde na severní polokouli. Je velký kolem 11 mm, můžeme jej najít především na topolech a vrbách. Samička klade na jaře vajíčka na listy (všeobecně uváděná informace), z nich se líhnou larvy, pak se přemění v kukly a nakonec v dospělé brouky. Čili se jedná o proměnu dokonalou. Dospělci i larvy se živí listím zmíněných stromů. Od ostatních druhů se odlišuje tmavou skvrnou na konci krovek.
  Ale jak vidíte z fotek, nic neplatí absolutně. Tato samička mandelinky si kladla hromádky vajíček na větev. Dlouho jsem ji pozoroval a došel jsem k názoru: napřed si ošahala místo na kladení pomocí zadečku, snad na něj vypustila nějaké “lepidlo” a potom začala klást vajíčka. Vytvořila vždy shluk asi 15-ti vajíček, poté se posunula dál a pokračovala v činnosti. Po nakladení asi třiceti potomků jsem ji musel opustit a ptám se: “Kde v tom malém tělíčku byly schované?”

Horní Lomná, 15.5.2010 :-) Bob

   Bližší informace o broucích jsou zde.
   Toto u nás nepůvodní slunéčko dosahuje délky kolem 9 mm, na fotografii je jeho typické zbarvení. Vyskytují se ale jedinci bez teček nebo se splývajícími se tečkami. Vše závisí na teplotě při líhnutí slunéčka. Čím je vyšší, tím více se skvrny slévají až mizí.
   Původní vlastí Harmonia oxyridis je východní Asie. Je dravější než naše druhy slunéček a rychleji se rozmnožuje (paralela s lidmi??), proto se vysazovala v rámci boje proti mšicím nejdříve v Americe, v tomto desetiletí byla dovezena do Evropy (Německo, Benelux). Ovšem ze skleníků utekla a postupně začala dobývat Evropu a šířit se zpět na východ. První pozorování v Česku bylo v roce 2006, teď je prakticky všude.
   Jeho larvu můžete najít v tomto článku.
   Sám jsem toto slunéčko nazval válečníkem, sexuálním maniakem a dobyvatelem. U nás se rozmožuje od jara do podzimu, samička za život naklade kolem 2000 vajíček, nelikviduje jenom mšice, ale i larvy jiných slunéček, vajíčka motýlů, zlatooček a dalšího hmyzu. Pokud se potká s larvou jiného slunéčka a dojde ke konkurenčnímu boji, výsledek je takový, jako když Čingischán potká sedláka, který se domáhá svých práv a malého políčka. Je zajímavé, že toto slunéčko se občas (při nedostatku potravy) živí i šťávou ovoce.
   Stejně jako jiná slunéčka i Harmonia při ohrožení vylučuje na obranu žlutou hemolymfu obsahující mimo jiné alkaloidy, které jsou pro mnohé živočišné druhy jedovaté. U Harmonia jde o alkaloid harmonin (1,17-diaminooktadec-9-en), ale i další dusíkaté látky. Prakticky pro všechny živočichy se jedná o sloučeniny, které je odrazují od použití slunéček jako potravy.

  
    A jak je to s ovocem, kterým se Harmonia živí: sloučeniny dusíkatých alkyl-methoxypyrazinů (je i u slunéčka) určují (mimo jiné) kvalitu vína Cabernet Sauvignon. A Harmonia mají rády hrozny vína. Pomáhají vinařům?
   Informaci o vínech jsem čerpal z krátkého článku Jiřího Patočky v časopise Vesmír, září 2008. 
   Původně si třeba předkové slunéčka, které je na fotografii, žili v pohoří Altaj, na zimu se shromáždili na skalách a přezimovali. Pak byli dovezeni úplně jinam, do prostředí, které neznali, bylo jim cizí a začali se bránit. Dobývali jedno území za druhým a nedali a nedají se zastavit. 
   Lidé opustili DDT, napalm, defolianty, nejrůznější herbicidy, insekticidy a začali bojovat se “škůdci” biologickými zbraněmi. Nekopají si ale vlastní hrob?

Velký Špičák - imago, 30.5.2009
Horní Suchá, - kukla, 20.9.2009 :-) Bob