Spolehlivý pozorovatel. Ptáci na rozdíl od lidí vidí i UV světlo, takže jejich barevné spektrum je mnohem širší. (převzato z česopisu Biological letters). Ultrafialové světlo (UV) je elektromagnetické záření s vlnovou délkou kratší, než má pro nás viditelné světlo. Zaujímá spektrální oblast vlnových délek 100-400 nm.

Orlová-Lutyně, 10.10.2020                                                                                                 :-) Bob

Je vysoký 15-40 cm, kvete odkvětna do června. Roste na vlhčích půdách, je slabě jedovatý. Patří do čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae).

Orlová-Lutyně, 2020                                                                                                                      :-)Bob

Cestou fotoblogu jsem se seznámil s Milenou Honzírkovou, výbornou znalkyní přírody a fotografkou. Často mi pomáhá při správné identifikaci hmyzu a rostlin, a tak jí předávám slovo. Všechny fotografie v tomto článku zveřejněné jsou z její tvorby.

Srdečně zdravím  všechny milovníky fotografování čehokoliv, především ty, kteří navštěvují Bobův fotoblog. Byla jsem požádána Bobem, abych napsala pár vět do jeho rubriky “Hosté”. I když nejsem profesionální fotograf a jedná se spíše o koníček, souhlasila jsem.

Něco málo  k mé osobě: jmenuji se Milena Honzírková, vyrůstala jsem na Bruntálsku v rodině vystudovaných lesníků, hajných, myslivců atd. Tento trend trval - a dosud trvá po tři generace.Kolem mne žila skupina osob, která si vzala za cíl “milovat přírodu, žít v souladu s přírodou a pomáhat přírodě”. Tato skutečnost mne také hodně ovlivnila. Maminčin otec -hajný- měl hájenku na samotě, kde jsme jako děti trávily každý víkend a celé prázdniny. Děda byl můj první učitel, naučil mne mysliveckou latinu, řezat pilou břichatkou, vysvětlil, proč se střílí vysoká zvěř s nesouměrným parožím, co jsou to hálky na listech stromů aj.

   Maminčin bratr vystudoval lesnickou střední školu a pracoval jako ochranář v CHKO Jeseníky. No, a byl to právě on, kdo mne přivedl k entomologii, které se věnuji posledních 8 let.

   Poprvé jsem si osahala fotoaparát zn. Praktica s černobílým kinofilmem asi  v patnácti letech.S mámou jsme často trávily čas v tmavé komoře a čekaly, co z papíru ve vývojce vyleze. Dodnes mám v šuplíku mé první fotografie z cest, rodiny či krajiny v černobílé podobě. Kolem roku 1988 se u nás začal prodávat barevný kinofilm. Tento kinofilm se už nevyvolával doma, ale nosil do fotosběrny. Pokud se záběr nepovedl - někdy jich bylo hodně, vyvolané a zaplacené byly všechny. Jak se říká: “Hodně peněz za málo muziky.” Zkoušela jsem fotit také na diapozitivy a promítat na bílou stěnu. Jak přibývalo fotek, diapozitivů a alb, tak ubývalo místa ve skříňce. Když se začaly vyrábět digitální kompakty s paměťovou kartou, ráda jsem na kinofilm zapomněla.

V roce 2004 jsem si zakoupila digitální kompakt Olympus FE 250, kde už byla paměťová karta. Nepovedené či špatně zaostřené fotografie se daly ihned vymazat. Fotila jsem hlavně rodinu, dokumenty z cestování, přírodu. Chtěla jsem se více zaměřit na makrofotografii. V roce 2012 jsem zakoupila další digitální lehký kompakt vážící cca 230 g - Olympus SH 50, který má ve své výbavě supermakro. Fotoaparát se dá nosit v kapse a udržet při focení v ruce (má výborný stabilizátor obrazu), nemusela jsem řešit stativ. Jediná nevýhoda je, že mu chybí hledáček. Jelikož mě několik profesionálních fotografů přesvědčilo o zakoupení zrcadlovky a posunu k lepším fotkám, začala jsem přemýšlet o změně a zakoupila nejprve bezzrcadlovku Olympus OM D-E 10 Mark II, ta se neosvědčila. Za necelý rok - v lednu 2019 - došlo k výměně za zrcadlovku Nikon D 7500, objektiv AF-S Nikkor 50 mm, f 1,8 na portréty, Nikor Lens AF-S Micro Nikkor 105 mm f/2.8 G -IF-ED, universální NIKON 16-80 mm f/2,8-4,0 E AF-S DX DE VR a Tamron SP 70-300 mm, f/4-5.6 Di VC USD. V březnu 2020 jsem si zakoupila ještě NIKON D 5200, jak se říká z druhé ruky, který má nižší hmotnost a jehož manuál nemá 360 stran, ale jen 96. Mnoho funkcí jsem nevyužívala.

   Začala jsem fotit hmyz všeho druhu - motýli jsou však moje srdeční záležitost.  Jezdím i do tzv. Motýlích domů, kde jsou k vidění nejen nádherní velcí motýli, kteří si vás často vyberou jako cílovou stanici, ale i jejich vajíčka, housenky a kukly. Mám fotky z Německa-Jonsdorfu, Botanické zahrady v Praze a odjinud. Ve volné přírodě zaměřuji objektiv na rovnokřídlé, blanokřídlé, ploštice, pavouky a další. Když jsem viděla na monitoru ty drobné detaily, které člověk běžným okem nevnímá, začala jsem vidět svět zcela jinýma očima. Nechám si sednout na ruku ováda či komára a fotím ze všech možných úhlů do té doby, než se nasytí mé krve a odletí. Dříve jsem klidně plácla otravnou mouchu, dnes ji chytím a odnesu na balkón. Říkám si: “Možná na ni venku čeká sýkora”. Dnes vím, že obyčejná moucha už není obyčejná, ploštice (kněžice, kněžovky, ruměnice, klopušky atd.) jsou krásná stvoření a nejen motýli a brouci, ale i pestřenky tvoří pestrý svět kolem nás. Jsou živočichové, kteří budí u mnohých lidí odpor. Mezi ně patří například pavouci. Než jsem se ponořila do makrofotografie hmyzu, nikdy bych se neodvážila vzít ho do ruky. Není tomu tak dávno, co jsem si nechala lézt po ruce pavouka, který se chtěl usadit v našem bytě. Posadila jsem jej na muškát v truhlíku a on mi na oplátku zapózoval před objektivem. Každého uloveného živočicha si determinuji.

Jelikož nejsem vystudovaný biolog, ale ekonom , k tomu mi pomáhá zakoupená odborná literatura, webové stránky Biolib.cz nebo fb. skupiny Motýlí klenoty, Motýlí plevel, Motýli ČR ve fotografii, Brouci-krása rozmanitosti, Určování bezobratlých a Pavouci České republiky.

   Můj koníček je mi ku prospěchu při práci v redakční radě našeho města, kde pracuji osm let. Nefotím jen hmyz, ale také akce města, např.: Vítání občánků, Velikonoční dílna dětí, hudební koncepty Den města, Ples města, Den dětí, Putování za pohádkou aj. Mnou napsané příspěvky z akcí pořádaných městem doplňuji fotem. Letos byly skoro všechny akce města z důvodu COVIDU-19 zrušeny, proto jsem začala psát příspěvky z oblasti entomologie s názvem “Okénko do přírody”. Zpravodaj města Stráž pod Ralskem VARTA je také v elektronické podobě na webových stránkách města.

   V prosinci 2018 vyšel odborný časopis Živa č.6/2018, ve kterém byly zveřejněny mé tři fotografie hmyzu jako příloha k příspěvku Polinační syndromy  (k výuce) od doc. RNDr.Jany Jersákové, Ph.D.  z Přírodovědné fakulty Jihočeské univerzity České Budějovice. Koncem roku 2019 byl vydán stolní kalendář Stráž pod Ralskem (mé současné trvalé bydliště) na rok 2020 , kde je zveřejněno 25 mých fotografií z našeho čtyřtisícového městečka.

   V roce 2019 Bylo mých osm fotografií součástí stolního kalendáře s fotografiemi města Krnova (mého rodného města). Tohoto úspěchu si velmi vážím, neboť z 51 fotografů (Krnov má 23 000 obyvatel) a cca 850 zaslaných fotek na infocentrum Krnov, vybráno pro stolní kalendář Krnova pro rok 2019 mých osm fotek a sepsána licenční smlouva.

     V říjnu 2020 byla má fotografie Lomaspilis marginata (skvrnopásník lískový) prezentována RNDr. Magdou Zrzavou , Ph.D. z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity České Budějovice na mezinárodní konferenci Biodiversity Genomics 2020.

   Již cca 8 let se podílím na mapování invazivních a chráněných živočichů v ČR. Poznatky zasílám na www.Biolib.cz, www.Najdije.cz nebo ww biolog.cz. V lokalitě Stráž pod Ralskem byla mnou poprvé mapována v roce 2017 Atherix ibis (Fabricius 1798) - číhalka pospolitá, jediný chráněný blanokřídlý hmyz v ČR a v roce 2019 mapován Carcharadus alceae - soumračník slézový. Ve stejné lokalitě byl letos mnou po osmi letech zaznamenán Phengaris nausithous - modrásek  bahenní.

   Ke svým kulatým narozeninám jsem si v roce 2018 zpracovala fotoknihu, ve které mapuji celý svůj život  v 666 fotografiích.

   Co napsat na závěr? Snad vyslovit přání, aby nedocházelo k poškozování přírody a krajiny neuváženými zásahy lidí, aby se nám nezhoršovaly klimatické podmínky a příští generace mohly prožívat, stejně jako my, nezapomenutelné okamžiky při setkání s živou přírodou.

Bobovi děkuji, že mi dal prostor na jeho fotoblogu a přeji mu, stejně jako všem stávajícím hostům a náhodným čtenářům těchto řádků hlavně dobré světlo a fotografie, které potěší oko a pohladí po duši.

Odkaz na mé další fotografie: www.megapixel.cz/fotograf/182100

                                                                                                                                      Milena Honzírková, 10.10 2020

Tento motýl z čeledi modráskovití (Lycaenidae) je nejběžnějším druhem modrásků u nás v Česku. Housenky se živí bobovitými rostlinami, polodorostlé často přezimují v mraveništi. Podobnými druhy jsou modrásek vičencový (P. thersites), modrásek jetelový (P.bellargus) ,modrásek tmavohnědý (Aricia agestis), modrásek pumpavový (Aricia artaxerxes). Informace převzaty z Wikipedie.

Orlová-Lutyně, 10.10. 2020                                                                                   :-) Bob

Lišejník fotografovaný na obrubníku chodníku. Patří do čeledi krásníkovité (Telochistaceae), záměna je možná s jiným druhem této čeledi. Je široce rozšířený na zdech, podél cest, na skalách.

Orlová-Lutyně, 9.10.2020                                                                                         :-) Bob