Bližší informace o síťokřídlých jsou zde.
Zlatoočka obecná představuje našeho běžného zástupce síťokřídlých. Má dvě generace za rok, druhá přezimuje. Její larva má protáhlé, ztluštělé tělo pokryté drobnými chloupky, které je často přikryto různým materiálem, mimo jiné i vysátými zbytky mšic. Hlava je zakončena silnými kusadly. Larvy jsou dravé, živí se hlavně drobným hmyzem a mšicemi.
Na stejné lokalitě jsem pozoroval i další larvu drobného hmyzu. Trochu se stavbou podobá larvě zlatooček, ale dle mého názoru se spíše jedná o zástupce larvy některé dlouhošíjky (Raphidia sp.). Ty jsou v lese stejně užitečné, žijí především pod kůrou stromů a v hrabance.
Jeseník - Pomezí, 17.6.2008 :-) Bob
Bližší informace o síťokřídlých jsou zde.
Zlatoočka skvrnitá představuje jednoho z mnohých zástupců síťokřídlého hmyzu. Je dlouhá do 14 mm, v rozpětí mohou měřit křídla až 30 mm. Na hrudi a na zadečku má černé skvrny, na hlavě je tmavá skvrnka tvaru písmena X. Průhledná křídla výrazně přesahují zadeček.
Létá dosti hojně od května do září na loukách, mýtinách i zahradách. Dospělí i jedinci i larvy patří k výrazným hubitelům mšic. Přezimující jedinci mají křídla zbarvená do hněda.
Zajímavosti: dočetl jsem se, že některé druhy zlatooček se mohou dorozumívat ultrazvukem vytvářeným pohybem a vibracemi zadečku.
Jablunkov, 28.6.2008 :-) Bob
Bližší informace o řádu blanokřídlého hmyzu najdete zde.
Hned na úvod musím napsat, že článek možná někdy upravím. Tedy pokud se najde někdo, kdo mi vlastně poví, jakého čmeláka jsem vyfotil. Sám jej nemohu určit s pomocí příruček ani internetu.
Potkávám jej každým rokem na jaře na toulkách v podhůří Jeseníků, pěkně si to sedí, sbírá pyl a mně si moc nevšímá. Připomíná mi trochu čmeláka zemního (Bombus terrestris), nebo také čmeláka Bombus lucorum. Při mém fotografování nebyl nikdy plachý, spíše mi pózoval při sběru pylu a pěkně se při jeho fotografování trénují makrofotografické postupy.
A protože o tomto čmeláku nemohu nic víc napsat, zmíním se v další části článku o hmyzích státech.
Celý článek »
Fotografovat ještěrky je velká zábava. Některá okamžitě zmizí, další zvědavě nahlíží a není vůbec plachá. Tato patřila někam mezi. Zvědavě se dívala a po pár zablesknutích makroblesku bleskurychle zmizela.
Ještěrka živorodá dosahuje délky 18 cm. Žije spíše v otevřené krajině, na loukách , ale i v podhůří. Je dosti plachá, při vyrušení se okamžitě ukrývá. Doba páření je na jaře, asi 3 měsíce po páření se rodí mláďata. Živí se hmyzem, pavouky a červy.
Další fotografie můžete vidět tady.
Jablunkov, 22.8.2008 :-) Bob
V krátkém volném čase mezi službou nemocným a jejich léčením, přírodozpytem (archaické slovo) a láteřením nad dokumenty certifikace ISO jsem vyrazil na Orlické hory, konkrétně se podívat na jejich nejvyšší vrchol - Velkou Deštnou.
Jak je vidět na první fotografii, její název není nahodilý. Pršelo, foukal studený vítr, na letní čas byla vlezlá zima a vrchol se snažil dostát svému jménu. Aby taky ne, průměrný roční úhrn srážek prý dosahuje 1350 mm ( na základě těchto informací jsem vzal metr, poměřil délku a výška vodního sloupce mi sahá po hrudník).
Takřka přesně před rokem jsem byl na stejném místě a jak je vidět na druhé fotografii, i zde může být pěkné počasí.
CHKO (chráněná krajinná oblast) Orlické hory byla vyhlášena v roce 1969 na území 204 km čtverečných. Kdysi dávno tady převládaly jedle a buky, byly ku škodě všech vykáceny a nahrazeny smrčinou. V 70-tých letech jsem tady vícekrát procházel a nikdy jsem nezaznamenal pěkné výhledy do okolí. Až kůrovcová kalamita 80-tých let 20.století zapřičinila vykácení porostů a vzhled Velké Deštné takový, jaký je.
Původní nová rozhledna byla postavena v roce 1992 a věnována Štefanu Matějkovi, tehdejšímu členu Horské služby. Postupně při nepříznivém počasí chátrala a byla rekonstruována v roce 2003.
Celý článek »
