Patří mezi velice zajímavé vyšší rostliny. Podbílek roste roztroušeně od dubna do května ve vlhčích, hlavně smíšených lesích a podél potoků, nikde však není hojný. Patří do čeledi krtičníkovitých, květy vyrůstají v úžlabí listů.
Rostlina se vyznačuje tím, že neobsahuje chlorofyl. Tím pádem se automaticky řadí do takzvaných holoparazitů, veškeré živiny získává od hostitele, v tomto případě stromů, pomocí haustorií. Můžeme si je představit jako výhonky z oddenku rostliny, které se zavrtávají do hostitele (jak do lýkové části - floému, tak i do dřevní hmoty - xylému) a přečerpávají organické i anorganické látky.
Mokřady Písečná, Jeseníky, 5.4.2007 :-) Bob
Na polní cestě přede mnou poletoval brouk. Na chvíli si sedl, pozoroval okolí a když jsem se k němu přiblížil, kousek poodletěl. Nebylo pochybností, pozoroval jsem svižníka polního. Po delší honičce (je dosti citlivý na otřesy půdy a bezpečí hledá v krátkém letu), se mi podařilo jej vyfotit. Bohužel ne na cestě, kde by se pěkně vyjímal , ale v trávě kolem.
Poznáme jej podle zeleného zbarvení vrchní strany, na krovkách má několik bílých skvrn. Dosahuje délky kolem 14 mm, brouk i jeho larvy jsou dravé, loví především hmyz a pavouky. Larvy se vyvíjí v úzkých chodbičkách, na jejíchž okrajích číhají na kořist. Brouk se líhne na podzim, přezimuje a na jaře zakládá novou generaci. Patří mezi ohrožené druhy.
Hrad Cimburk - Městečko Trnávka, 25.3.2007 :-) Bob
Při dobývání hradu Cimburk jsem míjel rumiště a nad ním se pěkně třepotal motýl. Už zdálky bylo vidět, že se jedná o babočku admirála. Vyskočil jsem z auta, pracně smontoval fotoaparát i se vším příslušenstvím a motýl mezitím upláchnul do neznáma. Sluníčko ale svítilo krásně a bylo teplo, takže boží tvorové a květiny se nastavovali teplu. Vyfotil jsem žluťáska řešetlákového, rozrazil rezekvítek, podběl, prozkoumal několik kamenů a prohýbal se pod tíhou fotografické výstroje. Myšlenku na muší váhu Olympusu SP-500 i s makropředsádkou jsem ale násilím zaháněl pryč. A jak vlastně vypadal nastrojený fotoaparát? Asi takto:
Celý článek »
Před pár dny jsem se zabýval prvosenkami, které rostou v mém okolí. Samozřejmě jsem nepočítal šlechtěné druhy v zahradách a došel k názoru, že nacházím pouze prvosenku vyšší. Pohroužil jsem se do studia literatury a našel prvosenku vyšší, jarní, nejmenší, bezlodyžnou a pomoučenou (mimo jiné). Nejmenší a bezlodyžná jsou vzácné, pomoučenou jsem fotografoval loni na Slovenském ráji (odkaz uvádím zde) a jaké jsou tedy rozdíly mezi prvními dvěma?
Prvosenka vyšší se vyskytuje především na vlhkých, zastíněných místech v listnatých a smíšených lesích, vystupuje do vyšších horských poloh. Listy jsou v přízemní růžici, žluté květy mají rozestátý lem s úzkým, válcovitým kalichem a nevoní.
Prvosenka jarní roste na suchých, osluněných loukách, je teplomilná. Vonící květy mají zvonkovitý tvar s širším kalichem, listy jsou také v přízemní růžici.
Takže po prvosence jarní se budu muset poohlédnout jinde.
Jeseník - lázně, 30.3.2007 :-) Bob
Cedivka podkorní patří mezi kribelátní pavouky ( o kribelu jsme již psali). Samička dosahuje délky 9 mm, sameček je o něco menší. Hlavohruď je tmavě zbarvená, na zadečku se vyskytuje zřetelná černá, dozadu se rozšiřující skvrna. Vyskytuje se v celé střední Evropě, je dosti hojná. Nejčastěji ji můžeme nalézt na jaře a v časném létě pod kameny, kůrou mrtvých stromů a ve skalních štěrbinách. Lapací pavučina tvoří rourku v nějakém úkrytu, směrem ven se rozšiřuje v nálevku.
Přezimující jedinci jsou již dospělí, páří se na jaře. Před kladením vajíček samička upřede komůrku, která je ze všech stran uzavřená. Svá mláďata krmí, po smrti jim slouží jako doplňková potrava.
Při tvorbě těchto fotografií trénuji se svým novým vybavením, kromě Canonu EOS 30D prodělávají zatěžkávací zkoušku úhlový hledáček a kruhový makroblesk. K tomuto příslušenství se vrátím v některém z nejbližších článků.
Jeseníky - lázně, 30.3.2007 :-) Bob
