Pod kameny, ale i ve vlhkém listí nebo štěrbinách zdí můžeme nalézt tohoto drobného suchozemského korýše. U nás je rozšířený prakticky všude. Živí se rostlinnými zbytky a tím patří k tvůrcům humusu, což je chvályhodná činnost. Jeho největšími nepřáteli jsou pavouci. Při napadení se stínka brání vylučováním lepkavé látky, která pavouka může odradit od útoku.

Při fotografování stínky mne nejvíce zaujaly její oči. Podobné složení jsem ještě na fotografiích neviděl a marně jsem pátral na internetu po bližších informacích. Pokud nás některý z čtenářů tohoto článku poučí, budu rád.

Hrome, proč se na mne ta stínka tak dívá? To asi nestihnu utéct. 

Jeseníky - lázně, 13.3.2007 :-) Bob

Protože jaro je na horách ještě daleko, seběhl jsem do nížiny a navštívil chráněnou oblast Litovelské Pomoraví. A fotit bylo co. Především koberce sněženek kolem řeky Moravy, občas na mne vykoukl křivatec a plicník, mezitím zvědavě hleděly veverky, co to asi dělám.
Křivatec žlutý je víceletá bylina patřící do čeledi liliovitých. Rozmnožuje se pomocí podzemní cibulky, kvete v březnu až květnu. Je rozšířený takřka po celé Evropě, především ve smíšených a listnatých vlhčích lesích. O jeho využití v lidovém lékařství mi není nic známo. 

Litovelské Pomoraví, 10.3.2007 :-) Bob

Od jara až do podzimu můžeme v přírodě zahlédnout tmavší pavouky, kteří od nás prchají pryč. Ve většině případů se jedná o slíďáky, kterých je u nás kolem 30 druhů. Rod Pardosa, kam patří i slíďák mokřadní, neloví kořist pomocí pavučin, ale pomocí zraku pátrá po kořisti a když je dostatečně blízko, rychle po ní skočí.
U samičky na fotografii si všimněte kokonu a jeho světlého švu. Několik dní po páření samička upřede na zemi kruhovou základní destičku. Na ni naklade několik desítek vajíček,  snůšku překryje krycí destičkou a obě spojí nám již známým švem. Dle Buchara umožňuje tento pružný šev zčásti narovnat tělo i nohy vyvíjejícím se nymfám v kokonu.

Hrad Litice, 24.6.2006 :-) Bob

Při mé poslední dobrodružné výpravě, kdy jsem fotil vodní svět uvnitř pařezu, jsem uklouzl. Vcelku nic se mi nestalo, ale v průběhu pádu jsem držel zmáčknutou spoušť a hleďte. Domnívám se, že jsem uvnitř pařezu vyfotil původního starodávného obyvatele vesmíru, jak si to s  pomocí panožek sviští uprostřed černé, prázdné nicoty.

Jeseníky, kdesi uvnitř pařezu, 4.3.2007 :-) Bob

Nejen makrofotografií a trénováním práce s novým fotoaparátem Canon EOS 30D trávím svůj volný čas. Navštívil jsem jednu oboru a vyfotil jelena siku jako přípomínku mých dřívějších fotografií zvěře. Fotografoval jsem aparátem Panasonic DMC-FZ50.
Jelen sika se u nás vyskytuje především v oborách a zologických zahradách. Původem je z Japonska, Koreje a východní Číny. Dosahuje velikosti kolem 120 cm, váží 80-100 kg. Jeho potravu tvoří kořínky, byliny, větvičky stromů, houby a další. Říje probíhá v září až listopadu. Udává se, že v tomto období mohou být samci především v oborách nebezpeční i člověku.
Děkuji majiteli za umožnění vstupu do obory.

Jeseníky - Nýznerov, 3.3.2007 :-) Bob