Smrt pestřenky v předchozím článku nás nutí se zamyslet nad obětí. V přírodě si pamatujte, že z lovce je oběť a z oběti je lovec. Každý tvor v přírodě bojuje o své místo. Platí dvě zásady: přežít a zplodit novou generaci. A jak je to vlastně u lidí? Berte mé věty jako filosofickou úvahu.

Pestřenka hrušňová ( Scaeva pyrastri L.) patří do početného dvoukřídlého hmyzu. Létá od dubna do října především na okoličnatých rostlinách, její larvy se živí převážně mšicemi. Na snímku zrovna zahajuje start.

Při určování druhu hmyzu je důležitá i charakteristika obličejové části, tak tady ji máme.

Pestřenek u nás létá velké množství druhů, klidně si jich můžete všimnout při letních procházkách na rozkvetlých květinách. Bedlivý čtenář ví, že jednu již máme vyfocenou. A zde se s vámi loučím do dalšího pokračování. Jen nezapomeňte, že se jedná o fotoblog převážně, ale ne výlučně, biologický. Takže jaké překvapení bude příště?

Jsme opět u běžných pavouků, hojných v naší republice. Na fotografii je běžník kopretinový, který většina z nás zná minimálně z publikací. Jde o náš běžný druh, vyskytující se na lučních květech, občas v zahradách. Vyniká možností změny barvy pokožky dle podkladu na základě přesunu podkožního barviva. Tento obrázek je přesným dokladem vyjímky, fialového běžníka jsem neviděl. Změny jsou většinou do žluta nebo bílé barvy. Kořist loví jedem, silné dva přední páry nohou slouží k jejímu přidržení.

Tento obrázek je klasickou ukázkou, proč pavouka ve volné přírodě přehlédneme. Kolemjdoucí pozorovatel se domnívá, že vidí pestřenku, ale při bližším ohledání zjistí, že jde o kořist běžníka. Musí se ale sklonit, přimhouřit oči, obhlédnout květinu či posunout brýle. Všimněte si mladé kobylky na horní straně listu. Určitě netuší, jak násilná smrt je páchána kousek od ní.

A toto je již pohled na smrtící sevření zblízka. O kořisti si něco povíme příště.

Teď vám všem, milí čtenáři dnešní, zítřejší i budoucí, přeji dobrou noc bez děsivých snů, plnou pěkného milování. Bob.

Jsem zpět, drazí čtenáři. Pomalu jsem se vracel po pravé kolejnici předchozího obrázku, jemně našlapuje jak pravý fotograf přírody a přináším další záběry. Jsou samozřejmě z jiného ročního období. Přechodně se budu zabývat pavouky, kteří jsou opravdu všudepřítomní a setká se s nimi každý.

Na fotografiích je čelistnatka Tetragnatha montana, kterou jste mnozí mohli spatřit na okrajích rybníků či stéblech vodní vegetace. Naše druhy jsou velké do 11 mm, Všimněte si na spodní fotografii charakteristického postoje. První 2 páry nohou jsou nataženy dopředu, čtvrtý pár dozadu a třetí obepíná stéblo. Podobně jako křižáci i čelistnatky si pletou kolové sítě. Na obrázcích je vyfocena samička, sameček je tmavěji zbarven.

Až přijde jaro, pokuste se zbavit odporu k těmto živočichům a využijte znalostí zde získaných. Co se týče vlastního fotografování, není příliš náročné, obtížnější je hledání jedinců. Vyplatí se použití close-up čoček. K jejich vlastnostem a typům se vrátím později.

Vážení a milí čtenáři. Je noc, světla svítí, mrzne až praští, poslední vlak dohoukal a já mizím. Všimněte si stop vedle pravé kolejnice. Jsou moje a najednou se ztrácí stejně jako já. Nebuďte ale smutní. Abych vás netrápil svou nepřítomností již v noci, časuji toto sdělení na nedělní ráno na 7.00. Nehledejte mne, nepátrejte po mé existenci, naopak zkoušejte postupy, které jsem vám ukázal a vše mi pište do komentářů. Vrátím se. Váš Bob.

Po krátkém vysvětlení mého vztahu k Pálavě a vzniku “rozhovoru starců” je na čase se opět vrátit k řádu vážek (Odonata). Musím upozornit, že taxonomické zařazení může být složité, určit přesně druh je pro fotografa občas nemožné, ale to nás přece nemůže vůbec odradit. Nejdůležitější je radost z pěkného snímku, odpočinek v přírodě a pozorování chování drobných tvorečků, kteří postupně ubývají. Všimněte si pozadí, nenašel jsem Bobovo vejce.

Šidélko větší (Ischnura elegans, Vander Linden 1820) se vyskytuje především kolem stojatých a pomalu tekoucích vod, má délku těla asi 30 mm, rozpětí křídel do 40 mm. Při páření šidélka vytváří tandem, mohou takto i společně poletovat. Bližší pohled na místa spojení uvádím níže. Fotografování tohoto hmyzu nebývá obtížné, jen je třeba se chovat klidně a opětovně zdůrazňuji z vlastních zkušeností: pozor na dopadající stín našeho těla a prudké pohyby.

Abych vám, milí čtenáři, zprostředkoval i doporučení jiných fotografů, uvádím webovou adresu, kterou stojí za to navštívit: Fotoinspirace 1.díl - vážky. Pokud fotíte nebo budete častěji fotit přírodu, sami nakonec v bydlišti či fotografických místech získáte vlastní zkušenosti, které jsou neocenitelné.